Drnholec v XV. století
Městečko Drnholec leží ve starém sídelním území a tomu odpovídá i původní název tehdejší osady, jehož slovanský tvar zněl Drinouice = Drnovice. tyto Drnovice existovaly již v 11. století, kdy podle falza listiny z 121. století, hlásícího se k roku 1046, o jehož věcném obsahu není třeba pochybovat, nacházely se v majetku staroboleslavské kapituly. Na začátku 12. století dal kníže Vladislav mimo jiné Drnovice jako součást rozsáhlejšího územní kolem Pavlovských kopců výsluhou jistému Pulovi (Pavlovi) zakladateli šlechtického rodu erbu lekna. V druhé polovině 12. století Drnovice náležely k pozemkovému majetku Pulova potomka, Viléma z Pulína, jenž, jakožto zakladatel dolnokounického ženského premonstrátského kláštera (z roku 1181), věnoval tomuto klášteru mimo jiné patronát kostela v Pulíně.
Obě osady Drnovice i Pulín mají místně k pozdějšímu Drnholci bezprostřední vztah. S pokrokem historického bádání je třeba odmítnout dřívější ztotožnění Pulína s Pavlovem na východní straně Pavlovských kopců (Ivan Vávra, 1957). Nověji se snad lokalizuje raně středověký Pulín do osady Pavlovice, zaniklé severozápadně od Drnholce, v jejíž blízkosti možné už raně středověké opevněné sídlo.(Lubomír Konečný, 1988)
Podle Jana Eliáše se jen pravděpodobnější jeví druhý možný výklad, ztotožňující předkolonizační raně středověké osady Drnovice a Pulín přímo s kolonizačním Drnholcem, s nímž splynuly při lokaci trhové vsi ve 20. a 30. letech 13. století. (Zd. Charouz)
Vlastní historie dnešního Drnholce začíná tedy v raném středověku. Přesný letopočet založení Drnholce není znám. Již v Kosmově kronice je zmínka o Drnholci, a to, že byl založen v roce 1046 a jeho název zněl původně Drinovice. Název obce se v průběhu věků obměńoval, až se ustálil na německém názvu Duernholz, od roku 1921 se užívá i českého názvu Drnholec.
Drnholec býval ve středověkua na počátku novověku stejně významným místem jako Mikulov, měl hrad a byl střediskem samostatného panství. V 11. století, když se Moravy zmocnil přemyslovský kníže Břetislav, byly utvořeny hranice mezi Moravou a rakouskými zeměmi. Utvoření nových hranic si vyžadovalo i budování opevněných míst. proto byl v následujícím období postaven i hrad v Drnholci, který se jedním z opěrných bodů.
Začátkem 90. let dvacátého století objevil amatérský archeolog Jaromír Štětkař v místech , kde se nacházelo raně feudální opevněné sídlo hmotné doklady, především keramiku z pozdní doby hradištní , které se nachází asi 2 km západním směrem od Drnholce v místě dnes nazvaném Liščí díry. Tato lokalita byla poprvé doložena v tereziánském katastru v první polovině 18. století. pod názvem Burgstall. Šířka opevnění parcely 10 metrů a její délka 40 metrů odpovídá existenci menšího feudálního sídla a vylučují umístění na plochu náročnějšího hradu. Byla zde provedena sonda, objevený archeologický materiál lze datovat do doby hradištní, avšak lokalita čeká na podrobný archeologický průzkum.Dle teorie dr. Ungera, původní opevněné sídlo bylo budováno zde,ale pro poměrně nevýhodnou polohu bylo přestěhováno na strategičtější místo. Dr. Konečný ztotožňuje tuto lokalitu s původním sídlem Viléma z Pulína a jeho potomků v době před stavbou hradu Drnholce. .
Počátky hradu spadají přibližně do 40. let 12. století. Kníže Vladislav dal panství za věrné služby Pulovi z rodu Kouniců, držitelů erbu dvojího lekna.. Na počátku 13. století bylo panství rodu z neznámých důvodů zkonfiskováno a dáno do užívání rakouskému rodu Waisů – Sirotků. Tito kolonizovali Drnholec částečně německým obyvatelstvem, ale vzápětí jej pozbyli ve prospěch bývalých držitelů Drnholecka , Kouniců, kteří si potom začali říkat „páni z Drnholce“ Z nich nejznámější byl Oldřich z Drnholce, člen družiny českého krále Přemysla Otakara II., který zahynul v roce 1273 jako správce Korutan. V době vlády pánů z Drnholce vedla přes městečko cesta z Vídně k Brnu, proto zde byl přechod přes Dyji i přes hranici. Na přechodu se vybíralo mýto, na celní stanici clo z převážené soli. Z vybraného mostného se udržovaly silnice a mosty. Růst moci církve v této době dokazuje i založení farního kostela, o němž jsou zmínky v historických pramenech již v roce 1237.
Drnholec slavil na sklonku minulého tisíciletí (1999) 750. výročí od první písemné zmínky o Drnholci., jež je považována za pravou. Při přípravách oslav tohoto výročí, byl autor tohoto článku upozorněn tehdejším ředitelem archívu v Mikulově dr. E. Kordiovkým na listinu z roku 1237, uloženou v lichtenštejnském archívu ve Vaduzu. A pokud by si Drnholečtí připomínali výročí městečka podle zmínky doložené ve falzu, byl by to rok 1046.
Po smrti Oldřicha z Drnholce hrad a současně i panství střídal své majitele .nejprve Jindřich z Kueringu, jenž musel Drnholec záhy vrátit, neboť přešel na stranu Rudolfa Habsburského. Po roce 1330 drželi panství Vartenberkové, v roce 1368 se stává majetkem moravského markraběte, který jej vyměnil v roce 1393 s Hanušem z Lichtanštejna za rakouský Hainburg. Lichtenštejnové měli Drnholec v Držení až do závěru 16. století
Od roku 1371 je Drnholec často označován v listinách jako město, ačkoliv nikdy nepřekročil rámec poddanského městečka.. Částečný obraz středověkého Drnholce podává lichtenštejnský urbář z roku 1414. Městečko se v té době sestávalo ze dvou částí – české a německé, celkem je 134 usedlostí. Existovaly zde lázně, masné a pekařské krámy, rybářství a rychta.
Vzhledem k důležité poloze vyvinulo se pod drnholeckým hradem tržiště. V roce 1414 se v Drnholci rozeznávalo městečko, dále Česká Ves, která byla pod zámkem u Dyje, kde byl i panský dvůr, mlýn i rybáři a německá Ves u studně. Městečko se uzavíralo dvěma branami : Horní (směrem na Litobratřice) a Dolní (u Dyje). Urbář lichtenštejnských panství ze zmíněného rou 1414 do rámce drnholedckého apsntví zahrnul městečko Drnholec s německou s českou částí, vsi pavlovice, Frélichov, Vrbov, Holenice, Nová Hes, Hroznatín, Dobré Pole, Novosedly a přerov. Ze zmínky o české a německé části je zřejmé, že avzdory německé kolonizaci v 13. století český živel v Drnholci zachován.
Ohlas husitských válek z jižních Čech doléhal i na jižní Moravu. V husitských válkách stáli Drnholečtí na straně císaře Zikmunda, který jim potvrdil 6. února 1422 držení mýta v Drnholci a byl i jejich hostem.O osudech Drnholce v časech válečných se můžeme jen domnívat, neboť nemáme o něm z té doby písemných zpráv.. Pravděpodobně majitelé panství Lichtenštejnové, věrní stoupenci strany pod jednou, udržovali hrad v dobrém stavu. na straně druhé husité měli poměrně blízko Drnholce své posádky v Moravském Krumlově a v Ivančicích a zmocnili se i sousedních Hrušovan se nepochybně pokusili získat Drnholec. Útok na drnholecký hrad a pravděpodobné vyplenění městečka lze předpokládat v roce 1426, kdy vypálili Mikulov a zpustošili jeho okolí
Později Drnholečtí podporovali kališnického krále Jiřího z Poděbrad. v roce 1468 za válek česko - uherských byl Drnholec vypálen vojsky panské ligy. Uherský král Matyáš vzal však Drnholec, i když podporoval jeho nepřítele kráel Jiřího , na milost a 30. října 1486 potvrdil majiteli panství Kryštofu z Lichtenštejna léno na drnholecké panství.
Koncem 15. století panství téměř zaniklo s výjimkou Drnholce a Novosedel. vzhledem k válečným útrapám povolil majitel panství Jan z Lichtenštejna poddaným vysazovat vinohrady. Jeho nástupce udělil v roce 1552 obci právo šenku vína. Drnholec se tak zařadil mezi vyspělé vinařské obce. zvláštní oblibě se tehdy prý těšilo drnholecké červené víno.
Lichtenštejnové se vlivem pustošivých válek natolik zadlužili, že postupně ztráceli všechny své statky. .Posledním Lichtenštejnem , který vlastnil drnholecké panství byl Jiřík Hartman v letech 1570 – 83. Tento se snažil panství zvelebit, a tak zakládal rybníky, prováděl různé stavební úpravy, usazoval nové poddané, podporoval poddané stávající, kterým poskytoval různé výhody a privilegia, což se týkalo především obyvatel Drnholce, coby sídla panství.. Snažení Jiřího Hartmana o hospodářské povzbuzení panství se zřejmě nesetkávalo s očekávaným výsledkem, tak v roce 1572 začal jednat s Kryštofem z Teuffenbachu (psáno též z Tiefenbachu ) o prodeji drnholeckého panství. Překážkou byl hlavně lenní závazek váznoucí na dominiu. Tato překážka padla v roce 1578, kdy císař Rudolf II propustil drnholecké léno Jiřímu Hartmanovi z Lichtenštejna do svobodného dědičného vlastnictví. Prodej statku Kryštofovi se uskutečnil ještě téhož roku, ačkoliv do zemských desek byl vložen o pět let později, v roce 1583 Rozsah statku odpovídal stavu z roku 1555, kdy podle zástavní listiny panství Drnholec obnášelo zámek, městečko Drnholec se dvorem a mýtem, vsi Novosedly a Frélichov a pusté vsi Starý Frélichov, Vrbov, Holenice, Nová Ves, Kolenfurt, Hroznatín, Dobré Pole a Přerov.
V roce 1578 bylo drnholecké panství prodáno Kryštofu z Teuffenbachu, jenž byl velitelem na chorvatsko slavonské hranici. Nový majitel pocházel ze staré štýrské rodiny a vyznáním byl luterán. za své působení na poli válečném ho císař Rudolf II. jmenoval polním zbrojmistrem a dvorním válečným radou. patřil k významným osobnostem na císařském dvoře.Ač protestant , vedl poselstvo rakouského císaře do Turecka a do Polska. Ačkoli se Kryštof zdržoval na Drnholci málo, přebudoval dosavadní chátrající hrad na renesanční zámek v podobě obdélníkového městského paláce. z této přestavby se dodnes zachovala zámecká brána datovaná rokem 1583, jedno křídlo a v interiéru velký, později rozdělený sál. Především za jeho vlády došlo k osídlení pustých vesnic a osad v okolí Drnholce chorvatským obyvatelstvem. za jeho vlády došlo i k vybudování radnice v renesančním slohu, datované rokem 1591.