Za vlády Přemyslovců
Vstoupíte-li dnes do Drnholce, připadá nám jaksi bezvýznamný. A přesto zde prosperovalo významné a důležité panství.Někdy kolem roku 1046 daroval kníže Břetislav „Drinouice“ staroboleslavské kapitule.Kníže Lutold ji připsal (1104) nově založenému klášteru v Třebíči: …“Drinouce s vinicí, vinařem a krčmou“. Dobrého vína totiž nebylo nikdy dost, zejména pak v církevních kruzích.. Také už víme, že o šest let později dal kníže Vladislav I. Drnholec s celým příslušenstvím výsluhou Pulovi, zakladateli erbu lekna. Jeho potomek Vilém z Pulína založil roku 1173
……….v Dolních Kounicích ženský premostrátský klášter, jemuž věnoval desátky drnholeckého a mikulovského kostela.
Počátkem 13. století je již Drnholecko v rukou rakouského rodu Sirotků.. Díky nim tu rychlou kolonizací vzniká hustá sídelní síť s lánovou soustavou. Kolonizace německým obyvatelstvem pokračovala i později a je dokladem hustého osídlení celé oblasti. – obecně mnohem hustšího než dnes! A pokud se týká rodu : o jistém Katoldovi Sirotkovi se dočítáme již v prvním díle Palackého Dějin národa českého…., kde se píše o ……“neodvratné nové a rozhodné „válce mezi Čechy a Uhry, kdy roku 1260 stála proti sobě na stoku Moravy a Dunaje….veliká vojska“. A právě zde ……..“mladší král Štěpán na den sv. Buriana vytáhl asi s deseti tisíci jezdci na předvědy o rozložení vojsk českých….Z toho povstal v ležení českém velký pokřik a ruch…..“ Jenže zahlédli jen malý přesunutý houf průzkumníků, který se ihned obrátil na útěk. A tak se prý češi zase uklidnili. Jen část bojovníků, vida malou sílu nepřítele, si vyjelo „povyrazit lovem nepřátel. A to měli smůlu Svoji nedisciplinovanost draze zaplatili. Mezi nimi i náš pán ze Sirotků. Jak to Palacký prezentuje?
„…..Jen hrabata z Hardeka, Katold Sirotek a Oldřich Krafl, toužíce po boji nedočkavě, s několika sty muži hnali se samochtíc za utíkajícími tak rudce a neopatrně, že v úžinách oudolí octli se náhle v zálohách nepřátelských a přikvačenou přesilou jejich zaplatili všichni životem přílišnou odvahu“. Ani král už jim nedokázal pomoci, přestože okamžitě vyrazil „…..ku pomoci“ s biskupem Brunem a Otou, markrabím braniborským, ač….on stolovav právě s knížaty, když došla zpráva, že dali se vpotýkání ….Do toho strhla….“ bouře hrozná s přívalem“ a mnozí z prchajících Uhrů……“utonuli v řece Moravě.
V roce 1237 se Drnholec vrací nazpět do rukou pánů erbu lekna a v městečku je už zmiňován kostel. Právě zde fungoval přechod přes hranice i přechod přes Dyji. a těch se samozřejmě vybíralo mýto, na hranicích clo, u lávek mostné. Z výnosů se udržovaly cesty i přechody přes řeku.
A jsme u oné pravé listiny pocházející ze 17. listopadu 1249, v níž je jmenován Vilém z Drnholce. Po jeho smrti zdědil panství Oldřich z Drnholce, poslední z přímé linie rodu dvou leknínových stonků. Patří k významným osobnostem své doby, neboť je členem družiny krále Přemysla Otakara II., jenž ho dokonce jmenoval správcem Korutan. Oldřich z Drnholce však zahynu v roce 1273v bojích s Uhry u Lávy (Laa?) A to vše díky „……..zrádnému na obě strany panu Jindřichu Kyseckému, jenž přikvačil na české ležení s tlupami asi 30000 Uhrův, tu pak postaviv se mu na odpor chrabrý hejtman země Korutanské Oldřich Drnholce z rodu Kounicův (mimochodem bratr Heřmana z Rychnova, králova nejvěrnějšího komorníka), zahynul bohužel při jedné z prvních srážek“. Jak už víme, po jeho smrti propůjčil král Drnholec Jindřichovi z Kueringu. A jsme opět u Palcéříka, matky čtyř nemanželských dětí Přemysla Otakara II.. Jednu z dcer prý dostal už pan Oldřich za manželku. Náš nicotný Drnholec se tak obloukem stává akýmsi „levobokým“ královským sídlem.
Povězme se nyní příběh zamilovaného českého krále a jeho neobyčejné, oficiální mladibnké milenky, matky nemanželských královských dětí. A co na to královna? Jaksi neměla na vybranou. Milenky králů tehdy patřily k obecnému bontonu, zejména u výrazně eroticky naladěných Přemyslovců. Také Přemysl Otakar II., statečný a pohledný bojovník, lámal ženská srdce s neobyčejnou frekvencí. Mezi jeho favoritky nesporně patří právě šestnáctiletá Anežka z poměrně významného dolnorakouského rodu Kueringů, aktuálně osobní dvorní dáma královny Markéty.
Dívka poněkud vyčnívá z řady. Nosila prý na svou dobu na dívku neobvyklý krátce střižený chlapecký účes, který právě přicházel do módy (snad i díky ní?). Chodí ostříhaná jako páže, a zřejmě proto jí přezdívají Palcéřík. Možná však velkého válečníka oslovila i svým, na ženu neobvyklým bojovým uměním či schopnostmi, které se dají u ní s uvedeným účesem předpokládat. Mohla být vychovávána jako chlapec, což se u některých urozených rodů praktikovalo, chyběl-li mužský potomek. Svérázné dvorní dámě královny Markéty to ovšem nikterak neubralo na jejím dívčím půvabu. Přemyslovský král se do ní láskou úplně zbláznil!
Anežka Palcéřík svému milenci a králi porodila syna už v roce 1254, tedy poměrně nedlouho po Přemyslově svatbě s Markétou, která prý dokonce……. „.svoji dvorní dámu nejspíše sama dodala králi do postele“, jak míní spisovatel Jan Bauer. I to zní logicky. Dobový kronikář Přibík Pulkava k tomu nabízí zajímavý výklad, leč ten vznikl poněkud později , nejedná se tedy o názor Přemyslova současníka: „Protože byla (královna) neplodná, připisovala hanu neplodnosti svému manželovi.“ měla již sama tři děti, zatímco mladík na trůně a manžel ani jediné- oficiálně.Přemysl věděl své, a tak směle prý kontroval: .“Dej mi jednu ze svých dívek a během roku vyzkoušíš moji potenci nebo impotenci. Ona souhlasila (bylo-li tomu tak, Přemysl měl už dávno vybráno.), kterou milovala více než ostatní, dceru pana z Kueringu z Rakous…..V prvním roce s ní (Král) zplodil syna Mikuláše. kterého později učinil vévodou opavským, „
Kronikář však dále uvádí, že se stejnou dvorní dámou má pak český král Přemysl Otakar II ještě další tři dcery, tas k zjevně nešlo o zkoušku jako o spíše elegantní oficiální legalizaci nemanželských vztahů a zt nich pak vzešlých plodů lásky – levobočků. také o všechny tři holčičky bylo skvěle postaráno: jednu dostal za ženu pan ze Strakonic, druhou pan z Vartenberka a třetí pan Vacek z Kravař Bylo-li tomu opravdu tak , nemůže být Oldřich z Drnholce manželem Přemyslovy dcery – levobočka!
Prvorozeným levobočkem byl každopádně syn Mikuláš (po matce z Kueringu, tedy i z Drnholce..), pozdější vévoda opavský Mikuláš II.. Král chtěl z něj mít původně svého následníka, proto byl milovaný chlapec původně vychováván pěkně po rytířsku. Celé dny cvičil ve zbrani, jezdil na koni, směl se do padnutí rvát či jinak bavit se svými šlechtickými vrstevníky.Jenž ouha – Přemysl Otakar oficiálně požádal papeže o Mikulášovu legalizaci jako následníka trůnu, ale tvrdě narazil. papež Alexandr II. zásadně odmítá. Milujícímu tatínkovi nic jiného nezbylo, než chlapce zaopatřit alespoň oním opavským vévodstvím. O výjimečné králově přízni k Mikulášovi svědčí i fakt, že se stal vévodou v den své dospělosti - v patnácti letech.V roce 1276 byl obsazen vojsky Rudolfa Habsburského, stejně jako další strategická místa na hranicích Moravy s Rakouskem. Po uzavření smlouvy –6. května 1277 - mezi oběma králi – byl Drnholec Přemyslu Otakaru II. zase vrácen.. Poté na několik desetiletí nemáme oDrnholci jakékoliv písemné zprávy. Víme, že po smrti českého krále v roce 1278 v bitvě na Moravském poli …… „Rudolf si přál ochrániti křesťanskou Moravu kruté hrabivosti Kumánů, tehdáž ještě pohanských, ježto již počali zabíhati loupežně až k Drnholci“ A tak jim to Rudolf zarazil.
Vymření Přemyslovců v roce 1306 má pro zdejší panství osudový dopad.Drnholecké zboží je zcizeno mocným šlechtickým rodem Vartenberků , přes jednu z nemanželských dcer spřízněný s Přemyslovci. jeho přední člen Jan z Vartenberka je moravským zemským hejtmanem a jako takový hraje zásadní roli v rozhodování domácí šlechty, tedy v obhajobě šlechtických práv zájmů proti novému králi Janu Lucemburskému.A je to hrad v Drnholci, kde v roce 1316 Jan z Vartenberka společně s dalšími šlechtici uzavírá spojenectví a společně nabízejí své služby rakouskému vévodovi Friedrichu Habsburskému..Celé drnholecké panství posléze náleží Jindřichu z Vartenberka, který je směnou a jiné statky v roce 1316 vložil do zemských desk moravskému markraběti Janu Jindřichovi, bratru císaře Karla IV. Ten hodlá posílit zeměpanskou moc v zemi oslabenou během období nástupnických sporů o trůn v letech 1306-1310- Tehdy patřil k panství hrad a městečko Drnholec s vesnicemi Holenice, Hroznatice, Purkmanice Novosedly, Dobré Pole a polovina Přerova . V roce 1371 je Drnholec označován za město , i když s největší pravděpodobností tohoto významu nedosáhl.
Následující léta konce 14. století jsou spojena bratrovražednou válkou mezi markrabaty Joštem a Janem Soběslavem. Mírem z 12. ledna 1379 připadl Drnholec se vším, co k němu v té dob patří, Joštovi, v jehož držení je do roku 1393, kdy jako markraběcí léno jej dostává Jan st. hrabě z Hjardeggu či z Hardeka., příslušníka starého rakouského hraběcího rodu. v držení příslušníků tohoto rodu jsou další statky také v Čechách i na Moravě, Jejich rodový erb je velice krásný. Je to čtvrcený štít, který v modrém poli má zlatého lva a pošikem střídavě černé, zlaté a červené pruhy, zatímco hned v dalším červeném poli stříbrnou (moravskou) orlici a čtyři střídavě stříbrné a červené pruhy, v následujícím poli pak zlatou orlici a posledním stříbrném poličervený kříž. Jan z hardegga je spřízněn se samotným Karlem I.V. Nicméně jan nejmladší z Hardegga umírá v Praze 1427 – jako vězeň Hynka z Valdštejna.S jeho synem Michaelem pak celý původní rod v roce 1483 vymírá.Proč zdůrazňuji. že původní rod? On totiž o dvanáct let později kupuje panství Hardegg jistý Heinrich Preuschenk, svobodný pán ze Stettenberga (?), který od císaře Maxmiliána získal právo psát z Hardegga a z Machlandu. Oženil se pak s Eliškou z Rožmberka, dcerou Jana II. a na čas je tak i pánem na Rožmbereku. Celou tuto komplikovanou odbočku zmiňuji proto, že právě tento rod způsobil v našich zemích později velký rozruch.
Zpracováno podle l.Koláčka, Tajnosti moravských hradů a zámků, 3.díl,2007