Zámek
Drnholec – zámek
(stručná historie)
Drnholec si v roce 1999 připomínal 750 let od první písemné zmínky . Ve skutečnosti je nejméně o dvě století starší . Pro toto tvrzení existují dva důkazy. Kolem roku 1990 byla uskutečněna archeologická sonda v lokalitě Liščí díry. kde byly nalezeny doklady , že zde byl zbudován opevněný objekt v mladší době hradištní. Existují domněnky , že Drnholec patřil mezi ta místa, která byla určena knížetem Břetislavem k zajištění moravsko- rakouské hranice . Protože umístění tohoto objektu nebylo ideální, bylo přemístěno na současné místo., kde byl časem vybudován hrad.
Dalším dokladem stáří Drnholce je falzum zakládací listiny staroboleslavské kapituly, v níž se praví, že kníže Břetislav daroval po roce 1046 tomuto klášteru Drinovice (což by měl být nejstarší název nynějšího Drnholce)
Budova zámku stojí na místě někdejšího hradu, jehož počátky spadají přibližně do čtyřicátých let 13. století. Tehdy zkonfiskoval Václav I. Vratislavovi, synu Viléma z Kounic, jeho jihomoravské statky. v roce1249 náležel hrad Vratislavovým synům Vilému a Oldřichovi z Drnholce – kolonizátorům orlického podhůří, kteří se tehdy vzdali Mikulova ve prospěch Jindřicha z Lichtenštejna. Třetím Vratislavovým synem byl zřejmě Oldřich z Drnholce, po jehož smrti odevzdal Přemysl Otakar II. Drnholec Jindřichu z Kueringu, který se patrně oženil s vdovou po Oldřichovi. Jindřich však musel Drnholec vrátit, neboť přešel na stranu Rudolfa habsburského. Pak prameny o hradu mlčí, až kolem roku 1330 se dovídáme, že hrad drželi Vartenberkové. V roce 1368 předal Jindřich z Vartenberka Drnholec markraběti Janovi. Markrabě Jošt vyměnil 1393 s Hanušem z Lichtenštejna za rakouský Haimburk.. Tím se dostal hrad do rukou Lichtenštejnů jako léno české koruny.
M. Plaček charakterizuje zámek v Drnholci takto: Podlouhlá dvoupatrová budova vedle kostela na okraji terasy nad Dyjí. Stojí na přibližně čtvercové plošině v místě hradu, po němž zůstaly zbytky okružního příkopu. Na základě rozhodnutí markraběte a pozdějšího krále Přemysla Otakara II. vydali roku 1249 Vilém a Heřman z Drnholce Mikulov Jindřichovi Lichtenštejna. Hrad či dřevohlinitý hrádek v Drnholci vybudovali nedlouho předtím členové rodu Waisů- Sirotků – rakouského původu. Okolí získali od krále, jenž je z nezmámých důvodů předkům pánů z Drnholce zkonfiskoval a následně opět vrátil. Sirotky pak odškodnil zbožím na východní straně Pálavy. Po smrti Oldřicha z Drnholci se hrad dostal králi, v jehož rukou se připomíná roku 1277
Drnholec v počátcích své existence soupeřil s nedalekým Mikulovem , neboť ve středověku měl výhodnou polohu. Procházela jím důležitá obchodní cesta spojující Moravu s Rakouskem. Současně to znamenalo, že hrad i městečko trpěly vpády četných vojsk. za husitských válek stáli Lichtenštejnové na straně krále Zikmunda, který byl na drnholeckém hradě také jejich hostem.v roce 1578 se stal Drnholec majetkem Kryštofa z Tiefenbachu, jehož rod pocházel ze Štýrska. Nový majitel osídlil pusté osady a vesnice charvatským obyvatelstvem. Ačkoli se Kryštof zdržoval v Drnholci málo, přebudoval v letech 1583 – 1985 dosavadní chátrající hrad v renesanční zámek v podobě městského paláce. Z této přestavby se zachoval zahradní portál datovaný rokem 1583, jedno křídlo a v interiéru velký, později rozdělený sál.
V roce 1650 ustanovil Rudolf z Tiefenbachu, syn Kryštofa, který zemřel bezdětný o tři léta později, ve své závěti posloupnost svého dědictví a stanovil, že z drnholeckého panství má být vytvořena nadace pro studující šlechtickou mládež. Předtím však se souhlasem císaře vytvořil z drnholeckého panství fideikomis,
Po častém střídání držitelů převzal panství František Václav Trautmannsdorf, který dal zámku v letech 1750-53 dnešní barokní podobu, zvýšil jej o jedno patro, ráz městského paláce tímto ještě více vynikl. Na stavebních úpravách se podílel brněnský architekt František Antonín Grimm, který má hlavní podíl na výstavbě místního kostela Nejsvětější Trojice, dále stavitel Erna a mikulovský sochař Ignác Legenlacher .
Přestavěn byl po polovině 14. století, ale když roku 1585 stavěl Kryštof z Tieffenbachu renesanční zámek, podle nápisu „přebudoval starou zříceninu téměř od základů“. Zdá se, že měl mít více křídel s nárožními nástavbami ve tvaru ostroúhlých bastionů. K monumentální kulisové bráně v ohradní zdi nádvoří vede cihlový most. Bohatě zdobenou bránu zhotovili mezi roky 1578-82 Elia Canevale a Antonio Silva.
V zámku se zachovalo několik místností s renesančními klenbami pokrytými kvalitním štukovým dekorem. Byly prováděny již za Friedricha z Tieffenbachu na počátku 17. století. Fasádu a některé úpravy pro hraběte Františka Václava Trautmannsdorfa navrhl v polovině 18. století F.A.Grimm, autor projektu místního kostela.
Po smrti F.A. Trautmannsdorfa 1753 a posléze i jeho bratra Adama (+1762) byla z podle závěti Rudolfa z Tiefenbachu vytvořena z panství studijní nadace pro šlechtickou mládež , která byla v roce 1777 připojena ke šlechtickému konviktu v Olomouci a v roce 1828 k tereziánské vojenské akademii ve Videňském Novém Městě. V důsledku nadační správy ztratil zámek význam rezidence a jeho prostory sloužily administrativnímu účelu..
Po první světové válce se stal zámek spolu s panstvím majetkem Československé republiky. oficiální předání se uskutečnilo v listopadu 1925. Čs. stát měl splácet po dobu 15 let celkobvou sumu asi 14 milionů korun za statek drnholecký a hospodářství v Novém Jičíně. Po zaplacení smluvené částky měla být v Drnholci Studentská nadace pod správou Ministerstva školství a osvěty. Výtěžek statku, který byl odhadován na 500000 Kč ročně, měl sloužit podpoře nemajetných studentů.
V roce 1938 dochází ke změně majitele, neboť jižní Morava se stává součástí Velkoněmecké říše a zámek přechází na německý stát. Na přelomu dubna a května 1945 jsou o Drnholec sváděny tvrdé boje . V obci je zničeno 145 domů , dalších asi 250 je poškozeno. . I zámek a kostel utrpěly válečnými událostmi. Je obnoven Nadační velkostatek ministerstva školství , avšak v roce 1949 přechází pod správu ministerstva zemědělství a stává se z něj státní statek, který během čtyřiceti let měnil čtyřikrát své sídlo a tím i název (Hrušovany nad Jevišovkou, Drnholec, Mikulov, po roce 1990 opět Drnholec) Nejprve bylo sídlem ředitelství státního statku, byly zde zřízeny byty, krátký čas zde pobývala vojenská jednotka, v roce 1962 byl zámek opraven. Dnešní obřadní síň sloužila jistý čas jako sklad zeleniny. Koncem šedesátých let byly v přízemí zámku kanceláře MNV a místní knihovna a zdravotní středisko. V druhém patře byl zřízen sklad civilní obrany, koncem osmdesátých let 20. století zde byla zřízena výrobna bot V roce 1994 v rámci privatizace státního statku byl zprivatizován i tento zámek. Současným majitelem je Štefan Červeňák .
Zhodnocení:
Ve svém souhrnu je drnholecký zámek zajímavou památkou zaalpské renesance, manýrismu a pozdně klasicistního slohového projevu, a to památkou předního hodnotového stupně, která si zaslouží důslednou a citlivou rekonstrukci. Hodnotu objektu umocňují jeho urbanistický význam a kulturně historické souvislosti, spojené s významnou osobností posledního člena přímé linie rodu lekna , Oldřicha z Drnholce, patřícího k předním osobnostem dvora krále Přemysla Otakara II. Předek Oldřicha z Drnholce byl zakladatelem nejstaršího moravského ženského kláštera Rosa Coeli v Dolních Kounicích. Pro dějiny moravského stavovství je důležité, že pozdější vlastník zámku Friedrich z Tiefenbachu jako vojevůdce spolu s Ladislavem Velenem z Žerotína vybojoval jedinou vítěznou bitvu moravských stavů s císařskými u Dolních Věstonic v srpnu 1619.Drnholec je uváděn jako jedno z míst, kam zavítal v roce 1626, krátce před definitivním odchodem z vlasti Jan Amos Komenský.
Zámek Drnholec představuje feudální sídlo mající kořeny na prahu vrcholného středověku, kdy se tu k ochraně přechodu cesty přes řeku Dyji a stejnojmenné osady (později městečka), zřejmě i jako kolonizační ohnisko zformoval v intencích raně gotického slohového názoru hrad, typologicky a půdorysně blízký soudobým hradům pravidelné dispozice. hrad nebyl založením zeměpanský, ale patřil k nejstarším hradům na Moravě , jejichž zakládání souviselo s definitivní alodizací pozemkového majetku v zemi. gotický hrad vzal v nadzemních konstrukcích takřka beze zbytku za své po jeho dobytí a zničení v roce 1468, přičemž zbývající gotické konstrukce byly takřka sneseny před stavbou renesančního zámku.
Šlechtické sídlo na místě hradu bylo patrně obnoveno na samém počátku 16. století, pod hrozbou tureckého nebezpečí nejprve jako fortifikační objekt. Po tomto pozdně gotickém stavebním zásahu se objekt v průběhu 16. století transformoval v pohodlnější dvoukřídlý renesanční zámek, ukončený stavební akcí za Kryštofa z Teuffenbachu. Pozdně klasicistní stavební akce z třicátých let 19. století znamenala redukci renesanční budovy a dala zámku definitivní půdorysný i hmotový tvar se strohými fasádami, vyjadřujícími proměnu šlechtického sídla v úřední a obytnou budovu správy nadačního panství - velkostatku.
Předností drnholeckého zámku jsou, kromě dominantní polohy uplatňující se v dálkových i bližších pohledech ze všech světových stran a kromě uměřené tektoniky klasicistních fasád,že ve východní, historické polovině stavby se skládá soubor cenných renesančních, raně barokních zaklenutých prostor s pozoruhodnými manýristickými štukaturami odkazujícími na umělecký okruh Italů činných ve službách Ditrichštejnů a Lichtenštejnů kolem poloviny 17. století. K hodnotným stavebním prvkům na zámku patří pozdně gotické klenby v druhém suterénu a hlavně pak renesanční hřebínkové lunety v prvním suterénu a na východním bočním schodišti a v sousední síni v úrovni prvního patra. Svou hodnotu nepostrádají ani interiéry pozdně klasicistní budovy s působivým prostorem hlavního schodiště, jehož ramena obkličují čtyři vřetenovité pilíře a které klenou plackové a segmentové klenby a na podestách zabezpečují pozoruhodné dekorativní mříže,
Pro nejcennější část, místnosti s raně barokními štukaturami v přízemí, lze stěží najít vhodnější využití, než na způsob nynější obřadní síně