Drnholec v XVIII. století
Drnholci se dostává různých práv..Kromě práva tržního a právem šenku to byla práva sirotčí a odúmrtě.. V Drnholci je vybudován nový zámek, který se stává sídlem feudální vrchnosti, městečko dostává právo samosprávy, což zanmená, že c správu věcí veřejných se pokouší purkmistr společně s konšely, jenž jsou vybíráni z majetných obyvatel městečka.Rychtář s mocí soudní a s pravomocemi policejními dbá na pokojný život městečka. Městské radě, složené z konšelů příslušela ještě další privilegia. Kromě již výše vzpomenutých to bylo vedení purkrechtních knih, právo stavění sirotků, vedení vlastních sirotčích knih, právo konat trhy týdně i trhy výroční, právo soudní s možností využití pranýře.
Význačnou městskou výsadou byla pečeť Drnholce, která pochází snad již z konce 16. atoletí. Na děleném štítě nacházíme nahoře moravskou orlici v modrém poli, v dolní části to jsou čtyři svislé pruhy v barvě černé a bílé.Ke zviditelnění samosprávy a zvýšeí jejího významu v rámci Drnholce dochází koncem 16. století, kdy je dobudována na náměstí budova radnice. Rok 1591 na průčelí radnice dokládá, že se jedná spolu s budovou fary a některými stavebními fragmenty zdejšího zámku o jednu z nejstarších stave v Drnholci.
Jak uvádí autor německy psaných dějin Drnholce Josef Frodl, na počátku17. století zde byly veřejně využívány spolu s kostelem a rdnicí také škola a místní šenk vína., který byl zásobován převážně nákupem vína od místních vinařů. Z toho měli Drnholečtí největší příjmy., další příjmy byly z pronájmu chlebných a masných lavic.Další zdroj obecních příjmů byly výnosy z místní cihelny.
O celkovém vzestupu Drnholce svědčí kromě vybudované radnice i přestavba fary.Při její právě koncem dvacátého století se prokáízalo, že bylo použito k jejímu zbudování původné raně gotický kostel, o čemž svědčí průčelní zdi s hrotitými okny, kdežto interiér byl pro obytné účely přestavěn a zaklenut renesančními hřebínkovými klenbami. J.O. Eliáš soudí, že ze starého kostela při faře byl ponechána část hranolové věže. Současně s přestavbou gotického kostela na faru musel být postaven kosel nový.. Byla postavena jen jednoduchá církevní sdtavba na místě dnešního barokně klasicistního kostela, o jejímž uspořádání nemáme žádných zpráv,neboť byla v polovině 18. století zbořena, aniž by byla yhotovena nějaká dokumentace. Podle protestantských zásad, které tehdy v Drnholci vládly, to bylo stavení jistě prosté bez okázalostí. Přestavba fary i stavba tehdejšího kostela se uskutečnily za peníze tehdejšího patrona, jímž byla protestantská vrchnost- Teuffenbachové.
Při renesančním kostele se nacházela škola… V roce 1606 Friedrich z Teuffenbachu dovolil i za své bratry obsazovat kostel i tuto školu pouze luterány. naopak o náboženské snášenlivosti na drnholeckém panství svědčí skutečnost, že v Drnholci byli usazeni novokřtěnci, kteří zde měli společný dům (VM, str 405)
Na náměstí byla v roce 1615 zřízena velká kašna, na níž byl napojen vodovod, který přiváděl vodu do této studny od dnešního Výsluní.. Tato kašna se nacházela v místech, kde dnes stojí barokní mariánksý sloup.
Třicetiletá válka se podepsala na životě městečka stejně jako ve většině míst Moravy.. Utrpení pro obyvatele nepochybně znamenalo řádění žoldnéřů ve švédských službách, kteří marně obléhali v roce 1645 místní zámek. Po skončení války v roce 1648 zde byla polovina pustých a neosedlých gruntů. I když tehdejší majitel panství Zikmund z teuffenbachu se snažil ulehčit život v těžkých válečných létech, například v roce 1624 vymohl Drnholci dalšího výročního trhu na svátek Bartoloměje, v roce 1629 se místní ševci mohli sdružit do cechu, v polovině 17. století byla slibně rozvíjející řemeslná výroba téměř zlikvidována.
Přesto mírový život po třicetileté válce přináší relativní hospodářský rozkvět. Začátek 18. století je ve znamení různých výsad přinášejících relativní hospodářský rozkvět. V roce 1701 je Drnholci povolen třetí výroční trh, rok 1716 je reformou organizování týdenních trhů, kdy místní uvítali konání týdenního trhu každou středu
V polovině 18. století zde nacházíme tyto řemeslníky.: 12 stolařů,, tesařů a zedníků, jednoho zámečníka, provazníka, dva pekaře, dva řezníky, dva kováře, dále sdlář, řemenář, několik ševců, pět krejčích, dva mydláři, koláři a bečváři, dále to byl tkalec, přesněji tkadlena,Chtěli-li bychom vyjmenovat další: sklenář, barvíř, pletař a puškař. . Většina z tchto řemeslníků byla určitě členy příslušného cechu, avšak mimo Drnholec.
V době vlády Marie Terezie, tj, odhadem v polovině 18. stoleí se daně platili z 94 komínů