Kostel
Drnholec – kostel Nejsvětější Trojice
Kostel byl vybudován v letech 1750 – 1757 podle návrhu Františka Antonína Grimma(1710-1784). Základní kámen ke stavbě kostela byl položen 12. května 1750. Náklady na stavbu kostela nesl městys Drnholec společně s obcemi Brod nad Dyjí a Novosedly s přispěním vrchnosti. V roce dokončení stavby kostela 1757 byly do novostavby také přeneseny zvony ze staré věže v sousedství. Podle autorů knihy Umění baroka na Moravě a ve Slezsku „drnholecký farní kostel představuje na Moravě nový typ větší venkovské svatyně, jež se zejména řešením půdorysu a hmotného obalu stavby vymyká z konvencí středoevropského pozdního baroka a předznamenává se značnou vyhraněností některé z klasicistních principů“. Kostel je popsán též v dějinách českého výtvarného umění II/2, kde Zdeněk Kudělka v kapitole Architektura pozdního baroka . O životě a díle F.A.Grimma píše J. Kroupa v práci F.A.Grimm, architekt 18. století, vydané 1982.
Kostel je zasvěcen Nejsvětější Trojici, je postaven v barokním slohu francouzského stylu zjednodušených architektonických tvarů z doby krále Ludvíka XVI.ve tvaru kříže, je 36 m dlouhý a široký 11 m.21 m vysoký. Na věž vede 101 schod..Vedle hlavního oltáře jsou umístěny ještě dva boční, v nichž jsou umístěny desky 14 svatých pomocníků. Podle Grimmova projektu je kostel zformován v duchu prosazující se nově barokně klasicistní orientace. Jeho centralizující půdorys byl snad původně zamýšlen bez věží, a kombinace jednoduchých tvarů se hodnotí v moravském prostředí jako pozoruhodný výkon velkého vývojového významu.
Oltářní části jsou dílem Josefa Winterhaltera st.(1702-1769), sochařské práce jsou dílem
Ondřeje Schweigela (1735-1812) a Reitera. Hlavní oltář je tvořen kopií obrazu Nejsvětější Trojice a dřevěnými sochami sv. Cyrila a Metoděje od Schweigela. Na pravém bočním oltáři je vyobrazeno 14 svatých pomocníků (sv. Blažej, sv. Jiří, sv. Erazim, sv. Vít, sv. Markéta, sv. Kryštof, sv. Pantaleon, sv. Cyriak, sv. Jiljí, sv. Eustach, sv. Diviš, sv. Kateřina, sv. Achác a sv. Barbora). Dále jsou zde Reiterovy sochy sv. Vendelína a sv. Notburgy. Na pravém oltáři jsou ještě umístěny novější sochy Madony a lidová dřevěná řezba Piety sedmibolestné. Boční oltář vlevo zahrnuje obraz Svaté přijímání vysvobozuje duše z očistce (obraz od Winterthalera) a Reiterovy sochy sv. Floriána a sv. Šebestiána.
Na kůru jsou dobré varhany s manuálem, positivem a pedálem. Podle posudku doc. Jiřího Sehnala z roku 1992 byl tento nástroj postaven v 2. polovině 18. století od varhanáře J. Silberbauera, který je též autorem varhan v Hrušovanech nad Jevišovkou. Po napoleonských válkách byly značně poškozené varhany opraveny, varhanní skříně byly dozdobeny zlacenými akantovými rozvilinami. V roce 1945 byly varhany poškozeny střelbou a spadanou omítkou, část píšťal byla odcizena. Podle mínění účastníků organologického semináře, pořádaného v Drnholci v roce 1984 zasluhuje tento nástroj o 22 rejstřících celkovou generální opravu. Podle jiného posudku.byly varhany v kostele umístěny hned v roce 1757.Skříň varhan je barokní, natřená mramorovou imitací a je bohatě zdobená. Mají dva manuály, pedál a 22 rejstříků. Jejich stavitelem byl M. Rozkoš. Patří mezi umělecká díla první třídy.
Nynější kostel stojí vedle původního gotického kostela. protože byl příliš malý , rozhodli se Drnholečtí pro stavbu kostela většího. Starý kostel byl přestavěn na nynější faru, věž původního kostela byla zbořena v roce 1832. Objekt na faru z někdejšího raně gotického kostela byl přestavěn už koncem 16. století, což naznačuje, že středověký kostel byl jinou stavbou poprvé nahrazen v době renesance
Střechy obou věží byly zcela zničeny v roce 1945, poškozeno bylo i zdivo. rekonstrukce s obnovou fasády byla provedena až v letech 1950-51. Vnější schodiště , pobořené propadnutím podloží bylo opraveno brigádnicky v roce 1957.