Drnholec

Počátky Drnholce

je to starobylé místo na jižní Moravě na pomezí dvou bývalých příhraničních jihomoravských okresů Břeclavi a Znojma.Také bychom si mohli vzít rozdělení podle vinařských oblastí.Sousedé směrem na západ Hrušovany nad Jevišovkou a Litobratřice patří již Znojemsku. Původní název Drinovice se poprvé vyskytuje ve dvou falzech. První se přihlašuje k roku 1046, ale pochází až z 12. století, druhé je datováno k roku 1104, ale i jeho skutečný původ je pozdější. První listinou, která je historiky považována za pravou, je tak dokument vydaný 17. listopadu 1249, z něhož se dovídáme o Vilémovi z Drnholce.

 Co znamená  německý název

Již v těch nejstarších písemných pramenech byl Drnholec označován jako město,případně jako městečko. V počátcích své existence „válčil“ s Mikulovem o to, kdo s koho. Vedle původního českého obyvatelstva je Drnholec a jeho okolí kolonizováno Němci.Svědčí o tom lichtenštejnský urbář z roku 1414, jenž uvádí, že zde byla ves česká a německá. Odtud také jeho německý název Durnholz, což doslova přeloženo znamená „suché dřevo“.Toto pojmenování má racionální zdůvodnění. Podle dlouhodobých meteorologických měření je Drnholec označován jako nejsušší místo na Moravě. Není mnoho němých svědků minulosti, z niž by mohl pozorný návštěvník přečíst o časech dávno minulých. A přesto! Těch několik dochovaných uměleckých památek patří mezi umělecké skvosty.

Pár slov o zámku

Slavná minulost je patrna již z celkového pohledu na toto městečko. Budova zámku, původně renesanční, byla v následných letech upravována., proto pozorný znalec uměleckých slohů objeví v prostorách zámku prvky slohu barokního, či z posledních úprav jsou připomínány módní trendy přelomu 18. a 19. století, jímž byl klasicismus, umělecký sloh hledající inspiraci v antice. Zámecká brána s erbem Teuffenbachů je jen němým svědkem slavných i méně slavných momentů v životě městečka. Zámecký park připomínaný v seznamu nemovitých kulturních bys tu marně hledal. Jen staré fotografie svědčí o tom, jak dřívější majitelé, naplňující odkaz nadace Rudolfa z Teuffenbachu, který požadoval z drnholeckého majetku vytvořit fideikomis, což znamenalo nedělitelnost majetku tohoto panství, se o spravovaný majetek dobře starali. I když toto se už nedá říci o uživatelích zámeckých prostor v posledním půlstoletí, přesto jim nelze upřít snahu o dobré skutky ve prospěch zámku. Poslední právní akty, při nichž byl majetek Státního statku Drnholec rozdělen mezi desítku nových majitelů, byly vlastně porušením odkazu nadace.

Co známe z  minulosti

Také věže kostela Nejsvětější Trojice přímo vyzývají náhodného návštěvníka k návštěvě Drnholce.. Bohužel, není toho mnoho, co by mohli místní cykloturistům nabídnout.Přesto dominanta tohoto městečka patří k těm nejkrásnějším, které musí očarovat každého návštěvníka tohoto místa. Sochy rozmístěné kolem kostela připomínají už jen místním pamětníkům, že zmizely sochy jiné, že zmizel most starý víc než tři sta let starý, zmizel i splav, ke kterému se místní děti a mládež chodili koupat. Zmizelo mnoho čarokrásného z tohoto místa s historickou pamětí, jen otevřené rány v podobě neudržovaných nemovitých kulturních památek jsou němými svědky událostí, jež se tu kdysi dávno odehrály.Opět jen několik starých fotografií, že byly doby, kdy žili místní lidé v tomto kraji v souladu s přírodou.

Zámek

Porozhlédněme se po interiérech zámku.I ten prošel složitým vývojem. Kdysi honosné ředitelství nadačního velkostatku se v dusných padesátých letech proměnilo v kasárna, v prostorách dnešní obřadní síně byla i skladována zelenina, pak v horním patře zřízen sklad zdravotnického materiálu, v přízemí byl postupně MNV, místní knihovna,sem si lidé chodili hledat zdraví. A po roce 1989? Státní statek zrušen a privatizován, nastalo dělení kořisti. Nechci zde hodnotit, co by bylo tehdy nejsprávnější, ale jedno je jisté, privatizace tohoto zemědělského podniku se nepovedla..

V nejkrásnějších sálech je zřízena obřadní síň, v jedné z bočních síní můžeš prohlédnout výstavku různých dokumentů, které ve spolupráci s Regionálním muzeem a archívem, obě instituce sídlící v nedalekém Mikulově, pořídili pro místní zvídavé spoluobčany drnholečtí radní v samém závěru druhého tisíciletí u příležitosti 750. výročí první zmínky o Drnholci, písemně doložitelné. A kostel? Nejprve budeš obdivovat architekturu pozdního baroka připravenou brněnským stavitelem Grimmem, malířskou i sochařskou výzdobu ve své době velmi módních malířů i sochařů Winterhaltera, Legenlachera, Pagana a dalších. Vedle kostela blíže k náměstí stojící fara je přebudována z kostelíka původně snad již románského, určitě však gotického., jak dokazuje zaslepené okno, objevené při nedávné opravě. To jsou místa, která stoí turistovi za zhlédnutí, tady by mělo vedení městyse přemýšlet, jak zpřístupnit tyto zajímavosti návštěvníkům Drnholce.

Stará radnice

Hned naproti fary je obecní místní svědomí. Ano , Drnholečtí přenechali iniciativu místním, podnikatelům, prý se o svůj majetek sami a dobře postarají.A postarali. Budova radnice, kdysi renesančního skvostu s datací k roku 1591 se kdysi v šedesátých letech minulého století věnovala jednomu socialistickému podniku, který zde zřídil hospodu a po desetiletí zde vydělával velké peníze.V posledních letech socialistického hospodaření byli její provozovatelé upozorňováni na soustavnou devastaci objektu, ale tehdy proběhla jen jednání, která k ničemu nevedla Po roce 1989 se dostala nikoliv nazpět obci jako její historický majetek, ale v malé privatizaci do soukromých rukou úplně cizímu člověku, místo opravy se stala předmětem spekulace. Drnholečtí radní již několikrát chtěli budovu získat zpět, aby se náročných opravách stala chloubou dnes již opět městyse Drnholec. Je dodnes v soukromých rukou, renomovaný vinař ze sousedních Novosedel by chtěl na zboru, na jehož devastaci se i on v posledním desetiletí podílel, vydělat. Doufejme, že se současný majitel s radou městyse dohodne a radnice se stane opět pýchou Drnholce..

Kam  zmizel starý Drnholec

A bouralo se a ničilo v Drnholci během minulých let. ne válka, ale mírová budovatelská léta poškodila obraz tohoto místa..Konec poslední světové války způsobily městečku obrovské škody.Ale co všechno ještě od konce války zmizelo? Zdejší okolní krajina mohla být středem obdivu turistů. To, co mohou zhlédnout v okolí obce je jen slabým odvarem dřívějších přírodních krás. Zůstal jen Drnholecký luh, součást projektu NATURA 2000. Zmizala slepá ramena Dyje, tůně, divoká krajina mezi Drnholcem a Brodem nad Dyjí Není mezi pamětníky zde žijící nikdo nikdo, kdo by pochyboval, že v mírové době budování socialismu více pamětihodností z okolí spíše zmizelo, než se opravilo.Jen počítejme.: památník obětem válek v roce 1946, domy na náměstí zmizely po roce 1975, sochy z okolí zámku se již nikdy na původní místo nevrátily, zmizel tři století starý most, jenž ustoupil nově vybudované silnici. Využit jej třeba jako parkoviště pro auta rybářů , pro něž je Dyje v tomto úseku dosti oblíbená, nikoho tehdy nenapadlo. Zmizel starý splav, zavezena nepořádkem jsou slepá ramena řeky Dyje, rozorány byly louky v okolí Drnholce, přeměněna v pole a ta oseta. Jimi si za časů socialistického hospodaření nadhodnocoval místní státní statek hektarové výnosy.. Byl by to ještě dlouhý seznam křivd, spáchaných na pamětihodnostech a přírodě tohoto koutu jižní Moravy.. Přestože katastr Drnholce je jedním z největších v širém okolí, dosud tu nebyly vyznačeny lokality k přísnější ochraně přírody.

 Příčiny úpadku

Jen rozsáhlý hospodářský komplex připomene návštěvníkům , že zde byl prosperující šlechtický velkostatek, přímo učebnicový příklad. Byl zde pivovar, mlýn, v okolí rybníky. To vše přinášelo majitelům panství značný hospodářský efekt. Také Drnholečtí se snažili o hospodářský rozkvět, především v zemědělství. A opět bychom mohli si povzdechnout. Během poválečných let mizely postupně jednotlivé podniky, až zde nezůstalo vůbec nic. Zmizely pily, továrna vyrábějící zemědělské stroje. Místní zlí jazykové tvrdí, že tehdejší mocní, co rozhodovali o rozvoji hospodářství, si nepřáli, aby v Drnholci byl nějaký průmyslový podnik, aby neutíkali lidé ze zemědělství. Se špatnými rozhodnutími začali již předchůdci v devatenáctém století, kdy se báli železnice a neumožnili, aby její trasa vedla přes katastr Drnholce. a stojí tak mimo trasy hromadné přepravy.

Kam vedou cesty z Drnholce?

Přímé autobusové spoje jsou jen do Mikulova a do Brna. Ne, že by jezdily každou půlhodinu, ale ve všední dny si nemusí místní stěžovat, horší je to o víkendech. To se na vlak musíš vypravit do Novosedel, chceš-li cestovat do Břeclavi nebo Znojma. Přibližně stejně daleko ,čtyři kilometry, je i do Brodu nad Dyjí, přes který jezdí další linkové autobusy do Brna. Kromě těchto míst se můžeš na kole vypravit z Drnholce do Hrušovan nad Jevišovkou. To je pro místní prakticky „cizina“. Jiný okres, kam za starých časů nejezdil ani autobus. Jel by totiž přes „hranice“ do jiného okresu. Mnoho návštěvníků autocampu MERKUR v Pasohlávkách navštěvuje nejen turisticky atraktivní místa, která mají na očích na druhém břehu Novomlýnské vodní nádrže, ale vypravují se i směrem jižním na Drnholec. Odtud mohou pokračovat po odpočinku a prohlédnutí si místních pamětihodností, najíst se, ať již v místním hotelu nebo hostince U Ondrů, kde dobře vaří, nebo se občerstvit v některém dalším pohostinství. Poměrně blízko sebe jsou specializované obchody, stačí jen projít náměstí, kde objevíš od prodejny elektrospotřebičů, potřeb pro domácnost, lékárnu až po produkci firem Macháček, nebo SIKOS, Chybí zde levné ubytování, větší počet lůžek. Potom pokračovat. Kam?

Co objevíte v okolí Drnholce

Bude-li to touha po poznání, pokračujte do Jevišovky Tady naleznete památky po moravských Chorvatech. O historii informuje tabule hned při vjezdu do obce. Utajena vám nemusí zůstat minimuzeum v dnešním sanatoriu, velké budově hned při příjezdu do Jevišovky. Odtud pokračovat ke kostelu, kde je trvalá výstava obrazů Othmara Růžičky jenž svými obrazy zachytil život obyvatel této vsi v době první republiky.. Pak pomníky a k železniční stanici, kde opatrně přejdeme přes trať a jsme v místech, kam v letech existence socialismu mohlo opravdu jen pár vyvolených.Byly zde tři ploty a také „špačkárna“. To byla věž, na které pohraničníci hlídali naši státní hranici. Za tou železnicí už bylo tzv. hraniční pásmo, kam bys mohl kdysi dávno jen na propustku. Vyprávíte-li dnešním dětem, jak vypadal život v bezprostřední blízkosti státní hranice, diví se a nevěří. Pak přes nově postavený most do Nového Přerova, kde je otevřen hraniční přechod pro pěší a cyklisty.Odtud přes Novosedly a Brod nad Dyjí nazpět do Pasohlávek. To je místo, které na vodním díle Nové Mlýny nepochybně vydělalo.. Autocamping je jednak zdrojem příjmů pro obec, prý mnohá menší města by se nemusela za takový objem financí k hospodaření stydět, dalším nečekaným štěstím je objev pramene termální léčivé vody, Pasohlávky zatím stále opatrně si připravují projekty na její využití. Plánují se zde léčebné lázně i termální koupaliště.