Jaký je původ jména Drnholec?
Člověk znalý německého jazyka ví , že dürr = suchý, Holz = dřevo, tj. suché dříví, sušina. Vzhledem ke skutečnosti, že se Drnholec nachází na nejsušším místě na Moravě vystihuje německý název Durnholz poměrně přesně , o jaké místo se jedná. A jak vysvětlují původ jména Drnholce historici?
Moravský historik z minulého století Beda Dudík uvádí ve svém díle o historii Moravy, že jméno osady Drinovici je jméno kolektivní a poukázal na to, že nějaký čas zde žili lidé slovanského původu s jedním společným jménem. Uvádí, že taková vesnice mohla vzniknout do konce 10. století, proto klade vznik Drnholce jako rodové vesnice do 10. století.
Tento názor převzal i Ladislav Hosák, autor rozsáhlé práce Místní jména na Moravě a ve Slezsku, kde uvádí, že Drnholec, německy Dürnholz, je odvozeno od osobního jména Drn, Drnek. přípouští možnost odvození názvu obce od slova "drn".
Václav Richter v knize o dějinách Mikulova píše, že Drinovice nelze ,ztotožňovat s Drnovicemi u Vyškova, nýbrž s původním jménem Drnholce Drinovici, jež je však sotva odvozeno od osobního jména Drn, ale od topického Dřínovec, jelikož jinak by byl německý název Drnholce zcela nesmyslný.
Na Mikulovském symposiu v roce 1986 mluví o Drnholci Jan Skutil jako o místě s holými drny. Název obce je tedy odvozen: - od osobního jména Drn, Drnek, odtud původní název Drnovice - místo s holými drny - dřín /keř rostoucí na suchých místech - německy suché dříví, sušina = Dűrnholz
Názvy Drnholce v průběhu věků
Drinouice ( falzum z 12. století, Kosmas 259)
1104 - Drinovici (falzum z 12. století, ČMM 1911, 198)
1249 - de Dvrrenholz (středověké falzum, CDB IV, 157)
1249 - de Durnholz, CDB IV, 174
1261 - Dvrrenholz ( CDB III, 332)
1277 - Durrenholz (CDB IV, 139)
1351 - deDurnholcz (CDB IV,139)
1355 - oppidi Dwrnholcz (ZDB III, 74)
1368 - oppidum Durnholcz (ZDB V, 157)
1376 - Dornholtz (CDM XI, 16)
1381 - de Dornholcz (ZDB VI, 855)
1390 - de Drnholcz (ZDB VII, 869)
1414 - czu Duerrnholcz (Bretholz, Das Urbar, 117)
1459 - z Drnholce (KP IV,45)
1509 - z Dyrnholcze (PB VIIb, 47)
1512 - na Drnholczy (PB X, 513)
1513 - zu Durnhalcz (ACO, 265, f. 130- z Dirnholcze (PB X, 88)
1529 - v Dyrnholczi (PB XIV, 128)
1531 - z městečka Dijrnholcze (PB XV, 132)
1550 - v městečku Dyrnholczy (PB XX, 125)
1581 - zboží dyrnholczkého (PB XXIX, 304)
1633 - Dirnholtz, 1673 a 1718 - Durnholtz
1720 Dirnholtz, 1751 - Duerrnholtz
1846 - Duernholz, Drnholec
1872 - Dűrnholz, Drnholec
1893 - Dűrnholz, Drnoholec
1924 - Drnholec, Dűrnholz
Všechny tyto názvy shromáždil historik Ladislav Hosák a jsou uvedeny v souhrnné práci o místních jménech na Moravě a ve Slezsku. Zkratka uvedená v závorce za názvem obce znamená pramen, v němž je příslušný název uveden.
ACO - Archiv konsistoře olomoucké
CDB - Codex dipl. et ep. Bohemiae
CDM - Codex dipl. Moraviae
ČMM - Časopis Matice moravské
PB - Půhonné knihy kraje brněnského
ZDB - Zemské desky kraje brněnského
Někdy ve 12. století začaly Podyjí postihovat velké záplavy, které vyvolaly vznik dnešního "severního" ramene Dyje, jejíž hlavní tok probíhal v linii Novosedly - Dobré Pole - Březí - jižně od Mikulova - Lednice (což odpovídá Kosmovu údaji o hranici Moravy na Dyji a hradu Podivíně na Svratce). Ještě v letech 1278 - 1283 existovala obě ramena řeky současně, původní "jižní" tok se potom zanesl. Drnholec leží na mírně zvlněné terase nad levým břehem dolního toku Dyje, která zde tvoří poměrně širokou nivu, vyplněnou jižně od Drnholce lužním lesem. Dříve meandrující a do několika ramen se větvící tok řeky byl novodobou regulací napřímen. Po vybudování horní zdrže Novomlýnské nádrže dosahuje vzdutí přehrady až nad Drnholec.
Severozápadně od Drnholce, přibližně ve středu dnešního drnholeckého katastru, existovala původně česká předkolonizační ves Pavlovice (roku 1414 již nebyla trvale osedlá). Nedaleko ní je na ostrožném hřbetu terénní vlny výrazná zemní fortifikace s mohutným příkopem a valem. Zde byly nalezeny v roce 1991 pozůstatky, jež náleží do mladší doby hradištní. Místo čeká na podrobnější archeologický průzkum. Patrně šlo o raně feudální sídlo, snad mohlo jít o zeměpanský hrádek Pulín v linii raně středověkého opevnění moravského Podyjí (Bítov - Vranov - Znojmo - Hrádek - Drnholec nebo Pulín? - Mikulov - Podivín - Břeclav). Jeho zeměpanským purkrabím a zakladatelem by byl Pula (1107). V Pulíně existovala i fara, doložená v letech 1185 a 1276.
Drnholec (pod názvem Driniuice) se připomíná již ve staroboleslavském falzu k roku 1046 (současně s Pulínem, takže obě lokality nelze ztotožnit). Ve 20. a 30. letech 13. století vznikla na Drnholecku kolonizací rakouských Sirotků hustá sídelní sí» , již s lánovou soustavou. Kolonizace oblasti pokračovala i později a dokladem raného a hustého osídlení oblasti (mnohem hustšího než je dnes) byla ve 14. století rozdrobenost majetkové držby. Před 13. stoletím procházela zřejmě Drnholeckem stará transverzální cesta z Hodonínska a Břeclavska do Znojma (hradiště Pohansko u Nejdku, později Podivín - Mikulov - Hroznatice, severně od Dobrého Pole - Drnholec - Pavlovice a Pulín - Znojmo). Odpovídá i základní ulicové osnově Drnholce a dokladech o mostném. Po vzniku severního ramene Dyje tudy procházela jen podružná severojižní cesta od Rajhradu k Laa a v Drnholci bylo solní clo.
Půdorysný vývoj Drnholce (i sídelní vývoj celé oblasti) byl poměrně složitý. Dílem emfyteutické lokace Sirotků ve 20. - 30. letech 13. století bylo vlastní městečko s velkým ulicovým tržištěm vřetenového tvaru před přechodem přes řeku, který nejpozději před rokem 1277 střežil pevný hrad (emfyteuze = zákupní právo, poddaní získávali půdu do dědičného nájmu). Ve východní části tržiště, západně od hradu byl postaven někdy před rokem 1237 románský farní kostel (dnešní budova fary). Tento celek nebyl však jediným urbanistickým útvarem středověkého Drnholce. Podle urbáře z roku 1414 se vedle městečka Drnholce (jako městečko se uvádí od roku 1350) se 40 lány či jejich díly zaznamenává ještě německá ves s 29 a česká s 11 lány a půllány. Přinejmenším v případě české vsi šlo zřejmě o sídliště existující
