Takový je život
Drnholecko - zapomenutý kout jižní Moravy?
Otištěno v Novém životě na jaře 2009
Se zájmem jsem si přečetl tipy na cyklistické výlety od Petra Hynka i dřívější tipy na výlety od Zdenky Hřebačkové, které byly (v loňském roce) již před několika týdny zveřejněny ve Vašem Deníku..Nepochybně informace zajímavé a pro mnohé ze čtenářů též i užitečné. Přesto jsem jako obyvatel ze západní části bývalého okresu Břeclav mírně zklamán..Proč? Pokusím se vysvětlit
Ačkoliv katastr Drnholce sousedí i s Pasohlávkami, veškeré pokyny pro turisty jsou směrovány na druhou stranu, směrem k Pálavě a Dolním Věstonicím, stejně tak z Mikulova k Lednicko-valtickému areálu, ale co mohou poznat opačným směrem západním ani slovo. Už asi existuje území jiného okresu? Co by mělo být smyslem těchto tipů na výlety,? Psát o známých lokalitách, kde je turistů dostatek, ba spíše nadbytek, nebo informovat čtenáře o místech méně známých? Mohou tato místa něco nabídnout? Těžko říci, určitě by se zde našlo pár zajímavých míst.
Drnholec je to starobylé místo na jižní Moravě na pomezí dvou bývalých příhraničních jihomoravských okresů Břeclavi a Znojma.Také bychom si mohli vzít rozdělení podle vinařských oblastí.Sousedé směrem na západ Hrušovany nad Jevišovkou a Litobratřice patří již Znojemsku. .
Již v těch nejstarších písemných pramenech byl Drnholec označován jako město,případně jako městečko. V počátcích své existence „válčil“ s Mikulovem o to, kdo s koho. Vedle původního českého obyvatelstva je Drnholec a jeho okolí kolonizováno Němci.Svědčí o tom lichtenštejnský urbář z roku 1414, jenž uvádí, že zde byla ves česká a německá. Odtud také jeho německý název Durnholz, což doslova přeloženo znamená „suché dřevo“.Toto pojmenování má racionální zdůvodnění. Podle dlouhodobých meteorologických měření je Drnholec označován jako nejsušší místo na Moravě. Není mnoho němých svědků minulosti, z niž by mohl pozorný návštěvník přečíst o časech dávno minulých. A přesto! Těch několik dochovaných uměleckých památek patří mezi umělecké skvosty.
Slavná minulost je patrna již z celkového pohledu na toto městečko. Budova zámku, původně renesanční, byla v následných letech upravována., proto pozorný znalec uměleckých slohů objeví v prostorách zámku prvky slohu barokního, či z posledních úprav jsou připomínány módní trendy přelomu 18. a 19. století, jímž byl klasicismus, umělecký sloh hledající inspiraci v antice. Zámecká brána s erbem Teuffenbachů je jen němým svědkem slavných i méně slavných momentů v životě městečka. Také věže kostela Nejsvětější Trojice přímo vyzývají náhodného návštěvníka k návštěvě Drnholce.. Bohužel, není toho mnoho, co by mohli místní cykloturistům nabídnout.Přesto dominanta tohoto městečka patří k těm nejkrásnějším, které musí očarovat každého návštěvníka tohoto místa. Sochy rozmístěné kolem kostela připomínají už jen místním pamětníkům, že zmizely sochy jiné, že zmizel most víc než tři sta let starý, zmizel i splav, ke kterému se místní děti a mládež chodily koupat. Zmizelo mnoho čarokrásného z tohoto místa s historickou pamětí, Jen otevřené rány v podobě neudržovaných nemovitých kulturních památek jsou němými svědky událostí, jež se tu kdysi dávno odehrály.Opět jen několik starých fotografií, že byly doby, kdy žili místní lidé v tomto kraji v souladu s přírodou.
Porozhlédněme se po interiérech zámku.I ten prošel složitým vývojem. Kdysi honosné ředitelství nadačního velkostatku se v dusných padesátých letech proměnilo v kasárna, v prostorách dnešní obřadní síně byla i skladována zelenina, pak v horním patře zřízen sklad zdravotnického materiálu, v přízemí byl postupně MNV, místní knihovna,sem si lidé chodili hledat zdraví. A po roce 1989? Státní statek zrušen a privatizován.. Nechci zde hodnotit, co by bylo tehdy nejsprávnější, ale jedno je jisté, privatizace tohoto zemědělského podniku se příliš nepovedla, v katastru Drnholce dnes hospodaří zemědělské družstvo z Vysočiny. Zatím tak trochu utajeně. Na jeho internetových stránkách se sice dočtete, že hospodaří na několika tisících hektarů i na jižní Moravě, ale marně zde hledáte, ve kterých lokalitách, co zde pěstují, v jakém stavu je živočišná výroba, .
V nejkrásnějších sálech je zřízena obřadní síň, v jedné z bočních síní můžeš prohlédnout výstavku různých dokumentů, které ve spolupráci s Regionálním muzeem a archívem, obě instituce sídlící v nedalekém Mikulově, pořídili pro místní zvídavé spoluobčany drnholečtí radní v samém závěru druhého tisíciletí u příležitosti 750. výročí první zmínky o Drnholci, písemně doložitelné. A kostel? Nejprve budeš obdivovat architekturu pozdního baroka připravenou brněnským stavitelem Grimmem, malířskou i sochařskou výzdobu ve své době velmi módních malířů i sochařů Winterhaltera, Legenlachera, Pagana a dalších. Vedle kostela blíže k náměstí stojící fara je přebudována z kostelíka původně snad již románského, určitě však gotického., jak dokazuje zaslepené okno, objevené při nedávné opravě. To jsou místa, která stojí turistovi za zhlédnutí, tady by mělo vedení městyse přemýšlet, jak zpřístupnit tyto zajímavosti návštěvníkům Drnholce.
Hned naproti fary je obecní místní svědomí.. Budova radnice, kdysi renesančního skvostu s datací k roku 1591 se kdysi v šedesátých letech minulého století věnovala jednomu socialistickému podniku, který zde zřídil hospodu a po desetiletí zde vydělával velké peníze.V posledních letech socialistického hospodaření byli její provozovatelé upozorňováni na soustavnou devastaci objektu, ale tehdy proběhla jen jednání, která k ničemu nevedla Po roce 1989 se dostala nikoliv nazpět obci jako její historický majetek, ale v malé privatizaci do soukromých rukou, místo opravy se stala předmětem spekulace. Drnholečtí radní po několika pokusech konečně získali budovu zpět. Neptejte se, za jakou cenu. Je připravována její náročná oprava , aby se opět stala chloubou dnes již opět městyse Drnholec.
A bouralo se a ničilo v Drnholci během minulých let. Ne válka, ale mírová budovatelská léta poškodila obraz tohoto místa..Konec poslední světové války způsobily městečku obrovské škody.Ale co všechno ještě od konce války zmizelo? Zdejší okolní krajina mohla být středem obdivu turistů. To, co mohou zhlédnout v okolí obce je jen slabým odvarem dřívějších přírodních krás. Zůstal jen Drnholecký luh, součást projektu NATURA 2000. Zmizela slepá ramena Dyje, tůně, divoká krajina mezi Drnholcem a Brodem nad Dyjí Není mezi pamětníky zde žijící nikdo , kdo by pochyboval, že v mírové době budování socialismu více pamětihodností z okolí spíše zmizelo, než se opravilo.Jen počítejme.: památník obětem válek v roce 1946, domy na náměstí zbořeny po roce 1975, sochy z okolí zámku se již nikdy na původní místo nevrátily, zmizel tři století starý most, jenž ustoupil nově vybudované silnici. Využit jej třeba jako parkoviště pro auta rybářů , pro něž je Dyje v tomto úseku dosti oblíbená, nikoho tehdy nenapadlo. Zmizel starý splav, zavezena nepořádkem jsou slepá ramena řeky Dyje, rozorány byly louky v okolí Drnholce, přeměněna v pole a ta oseta. Jimi si za časů socialistického hospodaření nadhodnocoval místní státní statek hektarové výnosy. A dodnes byste zde hledali více než sto hektarů luk, které by zde podle statistických údajů měly být.. Byl by to ještě dlouhý seznam křivd, spáchaných na pamětihodnostech a přírodě tohoto koutu jižní Moravy.. Přestože katastr Drnholce je jedním z největších v širém okolí, dosud tu nebyly vyznačeny lokality k přísnější ochraně přírody. Snad současní radní se budou držet územního plánu Drnholce a při současných komplexních pozemkových úpravách učiní rozhodnutí ve prospěch zlepšené kvality životního prostředí.
Jen rozsáhlý hospodářský komplex připomene návštěvníkům , že zde byl prosperující šlechtický velkostatek, přímo učebnicový příklad. Byl zde pivovar, mlýn, v okolí rybníky. To vše přinášelo majitelům panství značný hospodářský efekt. Také Drnholečtí se snažili o hospodářský rozkvět, především v zemědělství. A opět bychom mohli si povzdechnout. Během poválečných let mizely postupně jednotlivé podniky, až zde nezůstalo vůbec nic. Zmizely pily, továrna vyrábějící zemědělské stroje. Místní zlí jazykové tvrdí, že tehdejší mocní, co rozhodovali o rozvoji hospodářství, si nepřáli, aby v Drnholci byl nějaký průmyslový podnik, aby neutíkali lidé ze zemědělství. Se špatnými rozhodnutími ale začali již předchůdci v devatenáctém století, kdy se báli železnice a neumožnili, aby její trasa vedla přes katastr Drnholce. a stojí tak mimo trasy hromadné přepravy. A tak pracovních příležitostí je zde poměrně málo, nezaměstnanost poměrně vysoká, mnoho z místních za prací dojíždí, cestovní ruch, který by mohl přinést zlepšení stavu, je na rozdíl od blízkých Pasohlávek, nedalekého Mikulova i sousedních Novosedel v Drnholci stále kdesi na počátku.