Drnholec a víno

            V archívních fondech jihomoravského městečka Drnholce, uložených především v pobočce Moravského zemského archívu v nedalekém Mikulově, s nímž ve svých počátcích soupeřilo o to, která z lokalit bude mít v tomto koutě jižní Moravy větší   význam hospodářský, politický či vojenský, rozhodla historie jednoznačně ve prospěch strategicky výhodněji položeného, dnes mnohem   známějšího a turisticky atraktivnějšího Mikulova. Dnes je Drnholec místem se slavnou dávnou minulostí, neboť se zde nacházejí hmotné pozůstatky snad po všech pravěkých kulturách, co zde na jižní Moravě archeologové objevili. Od časů neolitu po dobu stěhování národů. Nedaleká místa od Pálavy , přes Dolní Věstonice s její světově proslavenou Venuší, k návrší v dnes zaniklém Mušově po němž zůstal uprostřed hladiny vodního díla Nové Mlýny jen kostel sv. Linharta, či v době výstavby vodního díla náhodně objevené hrobce germánského náčelníka v areálu autocampu MERKUR, vydala svědectví o přítomnosti zajímavých a proslulých   skupin v jednotlivých fázích vývoje lidstva, od lovců mamutů přes příslušníky nám známých národů Keltů a Germánů , pro něž byla jižní Morava domovem, k legiím římských legionářů, o nichž se tvrdí, že   právě oni přispěli k rozšíření pěstování vinné révy. Vždyť také zde byl nalezen nejstarší doklad pěstování vinné révy v podobě jednobřitého srpovitého nože s trnovým ostnem. Se zánikem říše západořímské se uvádějí do pohybu celé národy, až konečně stěhování národů ustává a moravská země se stává domovem rozmanitých slovanských kmenů Přijetí křesťanství Evropany je asi jednou z příčin, kdy pěstování vinné révy možná v těchto neklidných století mizí, ale s určitostí můžeme říci, že po Římanech zde zůstaly rostliny vinné révy, z nichž první křesťané se s úspěchem pokusili vyrobit krev Páně- první víno. S rozšířením křesťanství za časů Velké Moravy se jistě rozšířilo i pěstování vína.

            Co vypovídají archívní materiály o pěstování vína v Drnholci? Již listina z roku 1538 dovoluje rychtářům a poddaným z Drnholce a některých dalších vsí zakládat vinohrady v Nové hoře, další listinou z roku 1555 uděluje Kryštof z Lichtenštejna nějakému Šebestiánovi z Drnholce 3 achtele vinic v Novosedelské hoře oproštěné od všech poplatků. jiná listina z roku 1624 vydaná Zikmundem z Tiefenbachu obnovuje Drnholci, Frélichovu a Novosedlím výsadu z roku 1582 o šenkování vína. Výsada šenku vína je stvrzena těmto obcím v průběhu věků ještě několirát. Z dalšího archívního materiálu bychom na základě záznamů v různých knihách a registrech, rejstřících mohli udělat obrázek o stavu vinohradů v Drnholci. Co by zde odborník mohl vyčíst z těchto knih a lejster? Uveďme některé příklady: purkrechtní registra (1650-1710), stav vinic s označením, horenská kniha, kniha držitelů malých vinných domků a lisoven, kniha povinností, kniha svobodných vinic a zahrad. To jsou je namátkou vybrané příklady , jak jsou zdokumentovány vinohrady a vůbec vše, co souviselo s přeměnou hroznů ve víno v Drnholci.

Dnes projíždí návštěvník tohoto kraje kulturní krajinou, ke kráse přivedenou pracovitýma rukama zde žijících lidí. Drnholec nemá věhlas Mikulova, Dolních Věstonic, Lednice, či Valtic, přesto je místem se slavnou minulostí, kde jen stavební památky z doby renesanční a baroka svědčí o jeho významu koncem středověku a na prahu novověku. Příchozí, přesněji přijíždějící (těch bývá jistě více) návštěvníky městyse již zdaleka vítá panorama tvořené věžemi kostela a mohutné budovy zámku. O čilém obchodním ruchu v městečku vypovídají jednak privilegia umožňující konat zde pravidelné týdenní trhy, pak i trhy výroční. Zde probíhaly trhy dobytčí, a to až do doby poměrně nedávné. Dnešní Drnholec je jen pouhým odleskem jeho bývalé slávy.I když si v předchozích staletích osud několikrát s tímto místem krutě zahrál, přesto poslední rána v roce 1945,byla nejtvrdší a městys se z ní dosud nevzpamatoval. Tehdy se tu   na jaře odehrály jedny z nejkrutějších bojů v závěru druhé světové války na jižní Moravě.Desítky, spíše stovky domů byly zničeny, nebo poškozeny, většina německy mluvícího obyvatelstva se musela vystěhovat, na jejich místa přicházejí především Češi a Slováci z nejrůznějších končin nejen Moravy, ale i Evropy. Ale jsme už u samé žhavé přítomnosti. Vraťme se ještě do doby, kdy lidé měli strach z divé zvěře, kdy zde v okolí byly vesnice jako Holenice, Purkmanice, Pulín, místa zaniklá v hlubokém středověku. V samotném Drnholci byla česká ves a německá

            Počátky středověké historie jsou zahaleny závojem tajemna. Někde v okolí by měl být tajemný Bahnov, mezi znalci středověké historie se objevují vášnivé diskuse, co se skrývá pod názvem Pulín, kde se nacházel Také věk dnešního Drnholce není spolehlivě znám. V roce 1999 si jeho obyvatelé připomněli údajných 750 let , což můžeme považovat za úctyhodné stáří, ale falza středověkých listin naznačují, že věk tohoto místa by mohlo být o dvě století větší. I když Drnholec není rodu ženského jak někdy činí dámy v letech,, svůj skutečný věk tají. Falza středověkých listin z 12. století posunují počátky Drnholce hlouběji do minulosti, první k roku 1046 a druhé uvádí rok 1110.

V  časech vrcholného středověku byl Drnholec označován jako město, byl zde hrad, jeden z mnoha, chránících markrabství moravské před vetřelci z jihu,vymezující hranici mezi nám drahou Moravou a Dolními Rakousy a chránící přístupy do země, jehož majitelé, páni z Drnholce, byli věrnými šlechtici krále železného a zlatého, Přemysla Otakara II., vedly tudy obchodní cesty, Přístup k Drnholci od Mikulova nebyl jednoduchý, široké řečiště Dyje s mnoha slepými rameny umožnil místním možnost někdy i účinné obrany. Se zdokonalováním tehdejší vojenské techniky se stalo opevnění prakticky zbytečné, Bohatství měšťanů lákalo kdejakou žoldáckou duši. V patnáctém století byl Drnholec napadán uherskými vojsky, téměř zpustl. To tehdy patřil Lichtenštejnům. Ti prodali panství Drnholec Kryštofu z Teuffenbachu, také se píše z Tiefenbachu Snad to byla touha usadit se na sklonku bouřlivého života, možná uložit finance, vydělané z časů, kdy byl pověřen císařem, aby velel žoldnéřům, když stál se svými vojsky proti Turkům. V každém případě svým jednáním činil tak, že hospodářsky se panství Drnholec pozvedlo. Stalo se tak i díky rozhodnutí povolat na zpustlé majetky obyvatele Balkánu, chorvatské uprchlíky před tureckými janičáry Přinesli si své zvyky, kroj a taky řeč. Nikdo nečekal, že si po celé generace si uchovají uprostřed německého prostředí především svůj slovanský jazyk, svůj bohatě zdobený kroj až do poloviny dvacátého století, kdy se stali jednou z mnoho kolektivních obětí, kdy vina a různé hříchy jednotlivců jsou vykoupeny potrestáním celé skupiny obyvatel. Z tří vesnic panství drnholeckého, Frélichova, dnes tuto ves známe pod jménem Jevišovka, Dobrého Pole a Nového Přerova byly po roce 1948 rozptýleni do mnoha vesnic na severní Moravu.

Teuffenbachové ovlivňují život Drnholce a jeho okolí jen po dvě generace. Tou první je Kryštof, který panství koupil a začal nově budovat, na místě středověkého hradu, který ztratil s rozvojem techniky svůj význam, nechal vystavět nový zámek. Jeho tři synové se vydali do života každý jinou cestou. Za časů třicetileté války stál Fridrich na straně nekatolických moravských stavů, velel jednotkám, jež porazily císařské v bitvě u Dolních Věstonic. Jeho bratr Zikmund, zeť Karla st. ze Žerotína, přítele J.A.Komenského, stál na straně protestantů. Ten financoval žoldnéře strany nekatolické, po vydání Obnoveného zřízení zemského musel opustit Moravu Jen na okraj bych rád podotknul, že Jan Amos Komenský Drnholec nejméně jednou navštívil a nějaký čas, počítáno na týdny zde pobýval. Stalo se tak s největší pravděpodobností v roce 1626.Údajně jeho návštěva měla charakter výzvědný, neboť následujícího roku byla vydána mapa Moravy v holandském Amsterodam, neboť   je na ní   zvýšený počet zakreslených mostů, další možné přechody přes řeky a další informace, naznačující, že mapa poskytuje informace určené k vojenskému využití To třetí bratříček Rudolf zůstal věren císaři a za věrné služby byl posléze bohatě odměněn. Čte-li si člověk o jeho skutcích, velmi brzy nabude dojmu, že patřil mezi dobré hospodáře.Méně si ho člověk váží, pokud se týkalo jeho charakteru a stálosti názorů. Krátce po třicetileté válce žilo v Drnholci 78 sedláků a 70 podruhů, což sečteno, lze odhadnout na necelých osm set obyvatel Z Drnholce a okolních obcí byl zřízen fideikomis, což můžeme označit jako středověkou právní instituci,česky zvaná svěřenectví, která měla zamezit rozdrobování majetku. Ve srovnání s okolními obcemi na Mikulovsku vykazuje lánský rejstřík nejmenší ztráty právě na Drnholecku

Drnholecký viniční řád

Horenský viniční řád byl na panství Drnholec vyhlášen v roce 1652. Měl 41 článků, prakticky by shodný s řádem židlochovickým. nejvyšší instancí(to je ta osoba, někdy instituce, co člověk rozhoduje, v našem případě, ve věcech vinohradních,) kde již nebylo odvolání,byl sám majitel panství. Nejpřísnějším trestem podle tohoto řádu byl pranýř, jenž nahrazoval kruté tresty jiných horenských práv. Rozhodování o nejpřísnějším trestu si vyhradil majitel panství. V jiných horenských právech se objevovaly tresty jako poprava, tětí ruky apod.

Pod pranýř byl podle drnholeckého práva postaven vinohradník, který odcizil sousedovi révovou hlavu, vytáhl mu oblouky, vedl je přes zimu do své vinice, když mu vykopal nebo polámal strom. Peněžitou pokutu dostal každý, kdo spáchal ve vinohradě nějakou škodu a byl usvědčen. Povinností každého   bylo řádné obdělávání vinohradů, na což dohlíželi perkmistři (horní).Ti také vedli horenské knihy. Na svátek Filipa a Jakuba každoročně svolávali valnou hromadu všech vinařů, kde každý z nich musel   zaplatit evidenční poplatek ve výši dvou feniků. Zde se projednávaly veškeré běžné záležitosti vinařů. Účast byla pro   vinaře povinná. Kdo nepřišel a neomluvil se, zaplatil poprvé máz vína, podruhé už mázy dva. Nepoučil –li se a nepřišel ani potřetí, přišel o vinohrad, který propadl ve prospěch vrchnosti. Všechny vinohrady musely být řádně obdělány, důraz se tehdy kladl na jarní řez.Kdo jej neprovedl včas, vinohrad ztratil, ale jeho dědic jej mohl získat zpět po zaplacení pěti zlatých na zámku. Další paragraf zakazoval pobývat ve vinohradu po západu slunce. Mohli bychom formulovat tento bod také takto: Před západem slunce museli všichni vinohrad opustit. Počátek vinobraní byl vyhlašován perkmistrem, v Drnholci také konšely. V době sběru hroznů přísně dohlíželi na to, aby nikdo nepřinášel do obce rmut, mošt a víno z cizího panství, nebo i z jiné vesnice drnholeckého panství. Pokud se někdo takového přestupku dopustil, bylo pašované víno zabaveno ve prospěch obce. Zvlášť přísně se dohlíželo, aby nebyl do vinohradu vyháněn dobytek. Hotaři byli najímáni koncem června, po svátku Petra a Pavla. Jejich úkolem bylo pečlivě hlídat a hlásit veškerou škodu perkmistrům, ale z mnoha pokut se na ně zbyly jen paběrky. Naopak vinohradníkům museli hradit škody, jestliže ti ve vinici něco zapomněli a hotaři je na to neupozornili.. Peněžitý trest ukládala prý vrchnost zřídka, ale potom prý stál za to. Pokud někdo svou vinici řádně neobdělával, nebo kazil víno, čekalo ho, že jeho vinice propadne ve prospěch vrchnosti.