Drnholec v rukou Teuffenbachů
Teufenbachové
V roce 1578 bylo drnholecké panství prodáno Kryštofu z Teufenbachu, jenž byl velitelem na chorvatsko slavonské hranici. Nový majitel pocházel ze staré štýrské rodiny a vyznáním byl luterán. za své působení na poli válečném ho císař Rudolf II. jmenoval polním zbrojmistrem a dvorním válečným radou. patřil k významným osobnostem na císařském dvoře.Ač protestant , vedl poselstvo rakouského císaře do Turecka a do Polska. Ačkoli se Kryštof zdržoval na Drnholci málo, přebudoval dosavadní chátrající hrad na renesanční zámek v podobě obdélníkového městského paláce. z této přestavby se dodnes zachovala zámecká brána datovaná rokem 1583, jedno křídlo a v interiéru velký, později rozdělený sál. Především za jeho vlády došlo k osídlení pustých vesnic a osad v okolí Drnholce chorvatským obyvatelstvem. za jeho vlády došlo i k vybudování radnice v renesančním slohu, datované rokem 1591.
V roce 1598 Kryštof z Teufenbachu umírá, majetek dědí jeho synové Fridrich, Zikmund a Rudolf, kteří městečku potvrdili předchozí privilegia o právu odúmrtě, o zapisování sirotků do vlastních sirotčích knih, o právu šenku a v roce 1624 i o trhu bartolomějském.
Do životních osudů potomků Kryštofa z Teufenbachu významně zasáhla třicetiletá válka.Fridrich se v roce 1608 postavil na stranu arciknížete Matyáše /pozdějšího císaře/, když v srpnu téhož roku táhl přes Drnholec do Brna a v roce 1611 se zúčastnil tažení proti císaři Rudolfu II. Byl též předním iniciátorem odboje moravských stavů /půjčil peníze na vyplácení žoldu stavovskému vojsku, za což mu byly dány do držení olomoucké biskupské statky ve Vyškově a Pustiměři/ a přispěl k vítězství Moravanů nad vojsky císařského generála Dampierra u Dolních Věstonic 5. srpna 1619. V únoru 1620 dobyl Mikulov, kde zpustošil sídlo kardinála Ditrichsteina. Po dobytí Mikulova se Fridrich, jenž trpěl těžkým revmatismem , na léčení do švýcarskýck lázní Pfeftern.. Byl zde zajat vojáky katolických kantonů, dopraven do Innsbrucku, kde byl jako úhlavní nepřítel císaře popraven 27. května 1621.
Jeho bratr Zikmund, jež byl majitelem panství Veveří, byl za českého povstání proti Habsburkům zvolen na zemském sněmu zahájeném v Brně 9. prosince 1619 stavovským defensorem a 15. června 1620 zmocněncem k pečetění zápisů, které vydával zemský sněm na vypůjčené peníze. Proto po porážce stavů na Bílé hoře dolehly na něj těžkosti. Byl dokonce odsouzen k smrti a ztrátě statků, ale poněvadž jeho druhou manželkou byla Bohunka, dcera Karla st. ze Žerotína, dostal na přímluvu svého tchána u císaře milost. Po omilostnění se Zikmund věnoval správě svých statků a veřejného života se stranil, přesto jej v létě 1626 navštívil Jan Amos Komenský, který dával v sázku vlastní svobodu a život, aby zachránil bohaté žerotínovské knihovny v Náměšti a v Rosicích a připravil převoz bratrské tiskárny v Kralicích na bezpečnější místo. O rok později vychází v Amsterodamu mapa Moravy, jež zachycuje strategicky významná místa včetně říčních brodů. Nebyla však již vojensky využita při moravském tažení dánských vojsk. Lze se dohadovat, že návštěva Komenského v Drnholci mohla mít i význam výzvědný.
Dne 9. března 1628 bylo s konečnou platností nařízeno pánům, rytířům měšťanům královských měst, kteří nechtěli přestoupit ke katolictví, aby prodali své statky a vystěhovali se ze země. Po vydání tohoto patentu se Zikmund , podobně jako jeho tchán Karel st. ze Žerotína chystal odejít z Moravy, poněvadž ani on, ani jeho manželka Bohunka nechtěli přestoupit ke katolictví. Žerotín odešel v roce 1629 do Vratislavi a byl by rád viděl, aby jeho zeť a dcera se tam uchýlili. Ale ti se rozhodli pro Bratislavu a opustili rodnou Moravu. Nemuseli však prodat své statka a byli svědky utrpení poddaného lidu. Oba neustále udržovali styky s emigranty.
Při jedné návštěvě v Drnholci se Bohunka roznemohla, 5. dubna 1636 nechala napsat poslední vůli a o den nebo dva dni poté zemřela. Ve své závěti pamatovala na bratrské kněze v Uhrách i na všechno služebnictvo. Její manžel i otec ji chtěli pochovat v rodinné hrobce Teufenbachů v Drnholci, ale kardinál Ditrichstein císař to nepovolili. Proto byla teprve v červenci 1636 pohřbena
v Dürnkrutě v Dolních Rakousích ve staré hrobce pánů z Landau, kde Zikmundův bratr, v tu dobu již císařský polní maršálek, si mohl dovolit vykázat své švagrové místo posledního odpočinku bez ohledu na církevní úřady. Do roka zemřel bez dědiců i manžel Bohunky Zikmund a Rudolf z Teufenbachu zdědil kromě jiného i drnholecké panství.
Pravým opakem se vyvíjely životní osudy Rudolfa. Ten bojoval na Bílé hoře v prvních řadách jako velitel pravého křídla císařského vojska, potom sloužil pod Valdštejnem na Moravě jako důstojník, kde bojoval proti Bethelenovi. Roku 1623 přestoupil ke katolictví a podporoval pak násilnou protireformaci na Moravě. Po Valdštejnově propuštění byl jmenován polním maršálkem a působil v armádě Tillyho. Pak bojoval proti Sasům pod Arminem, roku 1631 předal velení Valdštejnovi. Po roce 1634 byl činný pouze u císařského dvora jako jeden z dvorních válečných radů. a náležel k nejvlivnějším osobnostem vídeňského dvora.Měl dokonce právo udílet šlechtictví a razit vlastní minci. Jeho chtivost po penězích byla uspokojena mimořádnou císařovou laskavostí, neboť získal četné statky.
1618 - 1648 - Třicetiletá válka
1618 - drnholecké panství rozšířeno, Zikmund z Teufenbachu přikoupil a připojil k panství Dolní Dunajovice a Březí.
1619 - v bitvě u Dolních Věstonic 8. srpna byl poražen císařský sbor o síle 12000 mužů pod vedením generála Dampierra stavovským vojskem vedeným Fridrichem z Teufenbachu. V únoru následujícího roku dobyl i opevněný Mikulov. Krátce poté těžce nemocný Fridrich odjíždí léčit se do Švýcarska, je však zatčen a 27. května 1622 v Innsbrucku popraven.
Proti zvůli skupin loupeživých vojáků obou válčících stran byly v Drnholci opraveny ohradní zdi a brány a pořídila tři halapartny. Ozbrojené oddíly stavovského vojska kvartýrovaly na drnholeckém panství a mítní obyvatelé je museli živit. – Vojáci zničili mlýny na Dyji, aby znemožnili zásobování císařského Mikulova moukou.
1621 - po porážce na Bílé hoře procházely Drnholeckem neustále různé vojenské útvary, pravidelně se zarazily v městečku, kde bylo nejvíce možností k ubytování a styk s úřady panství a městečka. Aby přiměli nežádoucí hosty k urychlenému odchodu vyžádali si Drnholečtí pokaždé po způsobu tehdejší doby ochranou stráž – „salva quardii“. Za to museli důkladně zaplatit, vojáky ubytovat a opatřit jídlem a pitím, případně obrokem pro koně. Tak za leden a únor zaplatila drnholecká obec pouze za víno pro salva quardii 224 zlatý. Kromě toho dostal každý voják týdně 3 zlaté žoldu.
1622 - od ledna do května byl Drnholec obsazen vojsky kardinála Ditrichsteina , rejtaři snědli sedlákům i poslední kousek masa. Za pět měsíců utratili tito „ochránci“ asi 1160 zlatých a k tomu 175 měřic ovsa pro koně. Z radosti nad jejich odchodem věnovala obec jeijich veliteli na cestu dvě vědra vína.
1623 - od června do října vydírali podobně obec 4000 polských rejtarů, po nich ještě divočejší jezdecký pluk generála Dampierra . , která odešla až v březnu 1624. Obyvatelé už předchozími návštěvami byli zcela vyčerpáni, proto víno, maso, obilí a chléb jim musela půjčit obec. Poddaní byli na tom tak zle, že nemohli platit dávky předepsané urbářem, které tehdejší majitel panství Zikmund z Teufenbachu v letech 1620 – 1625 ani nevybíral.
1629 - ustaven místní cech ševců s působností i v sousedních Dolních Dunajovicích , jejichž artikule jim potvrdil Zikmund z Teufenbachu 19. února. Byl to nejstarší cech na panství, jeho existenci vyvolala ohromná potřeba obuvi pro vojsko. Podrobný řád obuvnický se zachoval na rozdíl od místních cechů bednářů, krejčích, pekařů a řezníků, které byly zřízeny v následujících letech.
1637 - zemřel Zikmund z Teufenbachu a panství převzal jeho bratr Rudolf. Zikmund byl protestant, jeho bratr Rudolf , oddaný stoupenec císařův ,přestoupil ke katolictví. Jeho konverzi v roce 1623 hodnotil císař výš než vyhranou bitvu.
1640 - peněžní dávky pro drnholeckou vrchnost kromě roboty činily z Drnholce 291 zlatých . Pro srovnání příjmy z ostatních vesnic panství: Novosedly 158 zl., Březí 112 zl.,Brod nad Dyjí 89 zl., Jevišovka 97 zl., Dobré Pole 71 zl. , Troskotovice 93 zl., Nový Přerov 38 zl., Dolní Dunajovice 769 zl.
Dolní Dunajovice platily 468 zl. jako finanční náhradu místo roboty , ze které se Dunajovičtí vykoupili v roce 1580 za stálý roční poplatek. Celkový výnos panství z peněžních dávek obcí činil 1720 zl., kromě nejméně stejného výnosu z robotních povinností poddanských obcí na panských polích a různých hospodářství na panství /lesy, rybníky, pivovar cihelna /. Další platby byly v naturáliích. Např. Drnholec dodával na zámek o masopustu 120 slepic, o Velikonocích 120 vajec a beránka . Další příjmy měla vrchnost za poplatky z vinic, z výnosu pěti panských ovčínů a také za pivo z drnholeckého panského pivovaru. Výstav jedné várky se pohyboval od 40 do 60 věder piva /1 vědro = 56 litrů/. Pivo museli poddaní povinně odebírat. K jeho vaření se používalo převážně divokého chmele, rostoucího na březích Dyje, pod kotli se topilo rákosím z panských rybníků, které poddaní nad rámec polní roboty sekali a dováželi v zimních měsících, stejně tak led dovážený do zámeckých sklepů. O devět panských rybníků se starali stálí zaměstnanci, kteří dostávali za den práce 7 krejcarů a dva mázy piva /1 máz = 1,4 litru/. Mzda poddaného nad roboty činila 6 krejcarů a máz piva. Drnholecké panství bylo pokud se týče počtu vesnic poměrně malé, ale výnosné.
1642 - na severní Moravu vpadl a vojska pod velením švédského generála Torstensona , který se zmocnil Olomouce a ohrožoval i jih země. Jižní Morava se hemžila císařskými vojáky pod velením generála Gallase. Ten přijel v červnu 1643 do Drnholce, kde si zřídil velitelství. Výdaje městečka na vydržování vojska po pět měsíců /od 17. června do 8. října / přišlo na 800 zlatých.
1645 - v dubnu Švédové pod vedením Torstensona dobyli Mikulov, odkud s velkou kořistí odvezli i vzácnou ditrichsteinskou knihovnu. Do Drnholce zajížděly švédské i císařské zásobovací oddíly a vymáhaly peníze i potraviny. Válečné škody dosáhly za tento rok na 1000 zlatých, obdobná situace byla i v následujících dvou letech . Drnholecký zámek odolal třídennímu obléhání švédskými vojáky.
1650 - Rudolf z Teufenbachu dosáhl povolení zřídit z panství fideikomis. Podle jeho závěti měla být z výnosu panství zřízena šlechtická studentská nadace. Za jeho působení byl vytvořen šlechtický velkostatek, u kterého byl pivovar i mlýn, v okolí obce byly zakládány rybníky / Vrkoč a Novosedelský/
1652 - Rudolf z Teufenbachu vydává pro svoje panství „Horenský viniční řád“ o 41 článcích, jež je téměř souhlasné s židlochovickým.Nejvyšší instancí ve věcech vinohradních, od které nebylo odvolání, byl sám majitel panství. Ten si vyhradil rozhodování o nejpřísnějším trestu, pranýři., jimž byly nahrazeny kruté tresty jiných horenských práv. Ty trestaly viníka hrdlem, utětím ruky a podobně. Pod pranýř byl podle drnholeckého práva postaven vinohradník, jenž ukradl sousedovi révovou hlavu, vytáhl mu oblouky, vedl je přes zimu do své vinice, když mu vykopal nebo polámal strom. Peněžní pokutou každý, kdo spáchal ve vinohradě nějakou škodu a byl usvědčen. Peněžitý trest ukládala vrchnost jen zřídka, ale pak stál za to. Pokud někdo svou vinici řádně neobdělával nebo kazil víno, jeho vinice propadla vrchnosti.
1650 - V Drnholci bylo 78 sedláků a 70 podruhů, asi 750 obyvatel.U vsí drnholeckého panství lánský rejstřík vykazuje ve srovnání s ostatními obcemi našeho okresu nejméně ztrát. Přesto však byla třetina gruntů pustých a další čtvrtina neosedlých.Z panství odcházeli z obavy před pronásledováním nekatolíci, počet obyvatelstva byl ale doplňován chorvatskou kolonizací.
1653 - Rudolf z Teufenbachu zemřel bez potomků, podle závěti z roku 1650 zdědila drnholecké panství jeho manželka Eva Marie, hraběnka ze Šternberka, po jejíž smrti /1668/ mělo připadnout toto panství hrběti Václavu ze Šternberka a v případě vymření jeho rodiny měli dědit potomci hraběte Jana Bedřicha Trautmannsdorfa, a kdyby i jeho rodina vymřela, měla se z výnosu drnholeckého panství založit rytířská akademie.
Za vlády Teufenbachů bylo drnholecké panství rozšířeno. Zikmund přikoupil a připojil k panství v roce 1618 Dolní Dunajovice a Březí. Za Rudolfa byl v roce 1650 vytvořen šlechtický velkostatek, u kterého byl pivovar i mlýn, v okolí obce byly zakládány rybníky (největší byly Vrkoč a Novosedelský)
Třicetiletá válka se jižní Moravy dotkla ničivě jen na počátku českého povstání a Bethelenova vpádu z Uher v letech 1618 –23 a pak na samém konci za vpádu švédských vojsk.. U vsí drnholeckého panství lánský rejstřík vykazuje nejméně ztrát ze všech obcí okresu Břeclav. Po třicetileté válce bylo v Drnholci, 78 domů osedlých. Přesto však byla více než třetina gruntů pustých a další čtvrtina neosedlých. na jedné straně sice odcházeli , především do Uher (na Slovensko), nekatolíci z obavy před pronásledováním, na straně druhé byl úbytek odcházejícího obyvatelstva doplňován charvatskou kolonizací.
V průběhu 17. století se stal Drnholec místem zvýšené koncentrace vojenských jednotek. Stalo se tak v posledních srpnových dnech roku 1683, kdy Moravou procházelo vojsko polského krále jana Sobieského, rozdělené na tři proudy, na pomoc císařské Vídni , obležené již druhý měsíc tureckou armádou kara Mustafy. I jižní Morava trpěla ničivými nájezdy tureckých spojenců - tatarských hord a oddílů kuruců.. Koncem srpna dorazil polský král do Drnholce, kde počkal několik dní než se právě u Drnholce spojily jednotlivé skupiny armády, odkud se společně s císařskými vojáky přemístily k Vídni, kde byla svedena vítězná bitva, jež zastavila dosavadní vítězné tažení v Evropě.